Je to chůze po tom světě...
11. 4. 2012
Chodíí!!!
Tak je to tady. Po několika měsících plných očekvání, mnoha náznaků a nesmělých pokusů Tonda vyrazil. Nejprve několikrát na předlouhou cestu mezi stolem a (nenápadně se vzdalujícím) křeslem, potom začal nahánět chodítko z Ikei a během tří dnů vrávoravou chůzí přešel celý pokoj. V přítomnosti tatínka si ještě občas vyžádal "řídítka", ale pokud není tatínek měkkoň po ruce, chodí sám. Ví, že na mě to ani nemá cenu zkoušet. Zatím zůstává u námořnické chůze, ale už dojde kam třeba a chůze po dvou se mu už jeví výhodnější než po čtyřech. A rozhodně zábavnější. Už chodí déle než týden, ale jsme stále fascinováni. A když se znenadání objeví celý vyřehněný mezi dveřmi, vypadá najednou jako strašně velký chlap. Zdá se tedy, že alespoň některé punčocháče nám zůstanou zachovány a neprodře špičky svých prvních bot.
A co my, "velcí"? My jsme si koncem března vyrazili na bál. Dítko jsem odevzdala babičce na Malvazinkách a s nechutí vyrazila do společnosti. Tak aspoň na chvilku, v deset půjdem dom, stejně se mi nic nechce... Chachá, v jednu jsme přifrčeli taxíkem. K mému překvapení jsme protančili skoro celý večer, doma jsem málem nevyšla schody a rány jsem si lízala celý víkend. Asi nemládnem, nebo co. Ale už bychom se opravdu měli naučit zase ráno spát, když můžem...
Dále jsme si užili Velikonoce v Železných horách. V sobotu jsme vyrazili na antikoncepční výlet (cca 20 dospělých, dětí nepočítaně) s kočárky, odrážedly, koly a krosničkami na děti do nedaleké hospody. V našem odhodlání nás zastavila až stržená lávka přes řeku a alternativní překonání toku jsme nakonec zamítli pro nízkou brodivost některých kočárků a dětí. Potupně jsme se tedy vrátili, abychom za vydatného deště a později chumelení dojeli na oběd autem.
Nedělní výlet ve vánici do skanzenu byl ještě vypečenější. No, prostě svátky jara. Nakonec se ale počasí umoudřilo a v pondělí jsme už absolvovali cestu za zajícem a pomlázku venku. My jsme prodiskutovali, co bylo třeba, večer jsme nabarvily mnoho vajec a upletli mnoho pomlázek, vyměnili/y si mnoho zkušeností i pomůcek pro adrenalinový sport zvaný rodičovství a dohodli/y mnoho dalších důležitých záležitostí. Tonda pobyt zvládl bez problémů, dokonce ho nerozhodily ani přítomné děti a velmi si oblíbil zapůjčenou motorku. Trochu incident nastal, když jsem mu nedovolila na motorce sjíždět schody, to ho velmi rozčililo. Po chvilce se sice uklidnil, ale ještě nějakou dobu přecházel tam a zpět po terase a nadával. Ale v rámci výměn už jsme dohodly akci kulový blesk a příští týden si jedem pro "mašinu" do Radotína, zatímco Radotín získá větší mašinu z Čakovic.
A to je zhruba všechno, takhle my žijem.
Chodíí!!!
Tak je to tady. Po několika měsících plných očekvání, mnoha náznaků a nesmělých pokusů Tonda vyrazil. Nejprve několikrát na předlouhou cestu mezi stolem a (nenápadně se vzdalujícím) křeslem, potom začal nahánět chodítko z Ikei a během tří dnů vrávoravou chůzí přešel celý pokoj. V přítomnosti tatínka si ještě občas vyžádal "řídítka", ale pokud není tatínek měkkoň po ruce, chodí sám. Ví, že na mě to ani nemá cenu zkoušet. Zatím zůstává u námořnické chůze, ale už dojde kam třeba a chůze po dvou se mu už jeví výhodnější než po čtyřech. A rozhodně zábavnější. Už chodí déle než týden, ale jsme stále fascinováni. A když se znenadání objeví celý vyřehněný mezi dveřmi, vypadá najednou jako strašně velký chlap. Zdá se tedy, že alespoň některé punčocháče nám zůstanou zachovány a neprodře špičky svých prvních bot.
A co my, "velcí"? My jsme si koncem března vyrazili na bál. Dítko jsem odevzdala babičce na Malvazinkách a s nechutí vyrazila do společnosti. Tak aspoň na chvilku, v deset půjdem dom, stejně se mi nic nechce... Chachá, v jednu jsme přifrčeli taxíkem. K mému překvapení jsme protančili skoro celý večer, doma jsem málem nevyšla schody a rány jsem si lízala celý víkend. Asi nemládnem, nebo co. Ale už bychom se opravdu měli naučit zase ráno spát, když můžem...
Dále jsme si užili Velikonoce v Železných horách. V sobotu jsme vyrazili na antikoncepční výlet (cca 20 dospělých, dětí nepočítaně) s kočárky, odrážedly, koly a krosničkami na děti do nedaleké hospody. V našem odhodlání nás zastavila až stržená lávka přes řeku a alternativní překonání toku jsme nakonec zamítli pro nízkou brodivost některých kočárků a dětí. Potupně jsme se tedy vrátili, abychom za vydatného deště a později chumelení dojeli na oběd autem.
Nedělní výlet ve vánici do skanzenu byl ještě vypečenější. No, prostě svátky jara. Nakonec se ale počasí umoudřilo a v pondělí jsme už absolvovali cestu za zajícem a pomlázku venku. My jsme prodiskutovali, co bylo třeba, večer jsme nabarvily mnoho vajec a upletli mnoho pomlázek, vyměnili/y si mnoho zkušeností i pomůcek pro adrenalinový sport zvaný rodičovství a dohodli/y mnoho dalších důležitých záležitostí. Tonda pobyt zvládl bez problémů, dokonce ho nerozhodily ani přítomné děti a velmi si oblíbil zapůjčenou motorku. Trochu incident nastal, když jsem mu nedovolila na motorce sjíždět schody, to ho velmi rozčililo. Po chvilce se sice uklidnil, ale ještě nějakou dobu přecházel tam a zpět po terase a nadával. Ale v rámci výměn už jsme dohodly akci kulový blesk a příští týden si jedem pro "mašinu" do Radotína, zatímco Radotín získá větší mašinu z Čakovic.
A to je zhruba všechno, takhle my žijem.
11.4.2012 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 12.4.2012. Počet zobrazení: 1137
