Informační
7. 3. 2012
Dítě spí, manžel se nechává okopávat na fotbale, tak že bych po dlouhé době zaznamenala něco informačně hodnotného?
Hmm, takže naše nejúžasnější dítě: skoro běhá kolem nábytku, přidržuje se velmi ležérně, stojí, sedá si a stoupá bez opory. Párkrát už byl přistižen, jak udělal jeden až dva kroky, ale radši se do takových riskantních akcí moc nepouští. Sledujeme ho velmi úpěnlivě a sníme o chvíli, kdy vyrazí. Má představa je taková, že přeskočí začátečnické fáze a prostě jednoho dne vykročí. A bohové se smějí...
Na nočník zatím kašlu. Nechápe, proč by měl sedět na nočníku, když na zemi je to pohodlnější. Počkám na léto a v létě se budu vymlouvat na mimino. Zatím se mohu vymlouvat i na odborníky, resp. aktuální trendy mezi odborníky: do 1,5 roku to prý nemá cenu, pak se budu vymlouvat, že je Tonda tak trochu pomalejší a tajně budu spoléhat na vesmír, že to zase prostě nějak zařídí. Ano, jsou děti, co už v roce a půl zvládali nočník, ale to úsilí na obou stranách mi přijde naprosto neadekvátní.
Ukazuje "neviděla", haló, haló. Má základní anatomické znalosti: za komentáře "koko" ukáže oko, dále ukazuje ucho, nos, pusu a pupík. Jako další lekci anatomie trénujeme, kde má pinďoura. Nejoblíbenější hra je "kde je Tonda? - tady je Tonda", a to nejméně desetkrát. Přes gauč vyleze na okno. Miluje sousedovic psa, u B&D s nadšením nahání kočky, ví, že na Černou radši nesahat, Zrzoun si s útrpným výrazem nechá líbit "malá, malá". Celkem spolehlivě reaguje na "NE", nekdy za uraženého vřeštění, ale respektuje. Jediné, čemu prostě nedokáže odolat, jsou brýle...
Usíná většinou na druhé kolo celkem bez protestů, spí celou noc, akorát teď začal vstávat zase kolem půl sedmé. Asi bychom měli pořídit lepší závěsy. Přes poledne spí 1,5 h. Zatím jsme nenarazili na nic, co by nejedl.
No a já už pomalu stříhám metr. Pupek roste, obsah se vrtí. Líná jsem stále stejně, teď to ale mám na co svádět, tak si to trochu užívám. Manžel mi to zatím toleruje, dokonce mě v tom podporuje. Taky už se většinou víc těšíme než se bojíme, což samozřejmě neznamená, že bych neměla záchvaty paniky. Ale nějak bylo, nějak bude.
Tolik informační vsuvka, protože na svou hlavu už se fakt spoléhat nemohu.
Dítě spí, manžel se nechává okopávat na fotbale, tak že bych po dlouhé době zaznamenala něco informačně hodnotného?
Hmm, takže naše nejúžasnější dítě: skoro běhá kolem nábytku, přidržuje se velmi ležérně, stojí, sedá si a stoupá bez opory. Párkrát už byl přistižen, jak udělal jeden až dva kroky, ale radši se do takových riskantních akcí moc nepouští. Sledujeme ho velmi úpěnlivě a sníme o chvíli, kdy vyrazí. Má představa je taková, že přeskočí začátečnické fáze a prostě jednoho dne vykročí. A bohové se smějí...
Na nočník zatím kašlu. Nechápe, proč by měl sedět na nočníku, když na zemi je to pohodlnější. Počkám na léto a v létě se budu vymlouvat na mimino. Zatím se mohu vymlouvat i na odborníky, resp. aktuální trendy mezi odborníky: do 1,5 roku to prý nemá cenu, pak se budu vymlouvat, že je Tonda tak trochu pomalejší a tajně budu spoléhat na vesmír, že to zase prostě nějak zařídí. Ano, jsou děti, co už v roce a půl zvládali nočník, ale to úsilí na obou stranách mi přijde naprosto neadekvátní.
Ukazuje "neviděla", haló, haló. Má základní anatomické znalosti: za komentáře "koko" ukáže oko, dále ukazuje ucho, nos, pusu a pupík. Jako další lekci anatomie trénujeme, kde má pinďoura. Nejoblíbenější hra je "kde je Tonda? - tady je Tonda", a to nejméně desetkrát. Přes gauč vyleze na okno. Miluje sousedovic psa, u B&D s nadšením nahání kočky, ví, že na Černou radši nesahat, Zrzoun si s útrpným výrazem nechá líbit "malá, malá". Celkem spolehlivě reaguje na "NE", nekdy za uraženého vřeštění, ale respektuje. Jediné, čemu prostě nedokáže odolat, jsou brýle...
Usíná většinou na druhé kolo celkem bez protestů, spí celou noc, akorát teď začal vstávat zase kolem půl sedmé. Asi bychom měli pořídit lepší závěsy. Přes poledne spí 1,5 h. Zatím jsme nenarazili na nic, co by nejedl.
No a já už pomalu stříhám metr. Pupek roste, obsah se vrtí. Líná jsem stále stejně, teď to ale mám na co svádět, tak si to trochu užívám. Manžel mi to zatím toleruje, dokonce mě v tom podporuje. Taky už se většinou víc těšíme než se bojíme, což samozřejmě neznamená, že bych neměla záchvaty paniky. Ale nějak bylo, nějak bude.
Tolik informační vsuvka, protože na svou hlavu už se fakt spoléhat nemohu.
7.3.2012 vložil(a) Káča Režná