Nejkratší cesta ze Zlatých hor vede přes Polsko. Děti strašně baví sledovat, kdy jedeme po státní hranici a na poli vlevo rozte česká pšenice a na poli v pravo polská kukuřice a musíme dávat pozor, abychom si všimli, kde jsme překročili granicu panstva (pssst, nikomu to neříkejte, ale mě to taky pořád ještě okouzluje!). K tomu všechna ta místa s pohnutou historií (Javorník, Bílá voda...) a exotickými jmény (Vidnava) a v neposlední řadě také více než deset let staré vzpomínky na jeden z nejkrásnějších cestovatelských podniků mého života - cykloobjezd republiky pro mě míchají velmi uhrančivý koktejl. Prostě mám pro tyhle končiny velkou slabost.
Po asi dvaceti kilometrech jsme tedy opustili vlast a frčeli Polským Kladskem do stejnojmenného města, kde jsme si naplánovali zastávku, protože abychom nebyli doma zbytečně brzy. Prošli jsme se historických centrem města, prohlídli si místní barokní vojenskou pevnost, dali si zmrzlinu a konstatovali, že naše kritika Prahy pro dopravní politiku a vizuální smog je sice jistě oprávněná, ale rozhodně by mohlo být hůř. Kladsko je moc pěkné historické město, ovšem už jsme opravdu odvykli divokému parkování kdekoliv, autům kličkujícím mezi lidmi a zašedlým a různě zflikovaným fasádám. A ty cedule a vývěsky... fakt zlatá Praha, nevěřila bych, že to někde řeknu. Barokní pevnost je skutečně impozantní s krásnými výhledy na město a pár celkem zdařilými expozicemi o životě posádek (ikdyž expozice lazaretu mohla být klidně méně realistická). Ale jinak pevnost vypadá stále tak, jak ji zřejmě krátce po revoluci opustila polská lidová armáda, plus tedy těch třicet let navrch. Ale i to bylo zajímavé. A krom toho máme první zahraniční turistické vizitky.
Pak ještě v autě udržet Olinku deset minut vzhůru, abychom se na přání dětí mohli zprasit v polském McDonaldu a hurá domů.
7.9.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 8.9.2019. Počet zobrazení: 791
