Moribundus
15.2.2016
V sobotu byl Tonda viditelně unavený, pokašlával, pohmatem jsem odhadla i teplotu. Nicméně na pobytu u babičky trval, tak jsme je tam odvezli. Večer a v neděli už teplota šla ke čtyřicítce. Tonda se choval adekvátně horečce - byl klidný, pospával, nezajímaly ho ani pohádky v televizi, ale jinak mu nic dalšího nebylo. V neděli jsme obdrželi rozpálené dítě, které nám ovšem na jeden nádech sdělilo, že má horečku, musí hodně pít a teď si lehne a bude si v encyklopedii prohlížet tu stránku o bacilech. Vlezl si na gauč, pustili jsme díl o bílých krvinkách z edukativního seriálu z našeho mládí "Byl jednou jeden život". Velmi jsme se divili, jak je to rozvláčné, ale dětem se to líbilo a Tonda získal do svého bolestínského rozpoložení novou "munici": "musím ležet a hodně pít, aby tam ty bílé krvinky mohly bojovat s bacilama. A pomůže jim taky medicína." Prostě nemoc nese vyloženě chlapsky. Další díl už nechtěl, chvíli si prohlížel encyklopedii a v tu ránu byl tuhý. První část noci byla ještě trochu divoká, Tonda stále sálal vysokou horečkou a k tomu divoké sny Maxipsa Fíka, ale po aplikaci paralenového čípku se zklidnil, vlezl si ke mě do postele a zbytek noci už byl klidný.
Ráno se probudil už jen s lehkou teplotou (odhaduji) a viditelně živější. Naprosto neuvyklá tomu, že by děti byly nemocné a znepokojena intenzitou nedělní horečky jsem oba odhlásila ze školky pro jistotu až do středy, potom se uvidí. To jsem ovšem netušila, že ranní teplota klesne k normálu během pouhé hodiny a zůstane mi tu jeden rekonvalescent, jedno zdravé dítě a jedno lehce kašlající mimino. Co to bylo, netuším, asi nějaký moribundus, ale rychlost regenerace těch malých lidí je naprosto fascinující. A tak tu poslouchám hovory o prdění, řeším Tondův hysteráček, protože prohrál v pexesu a směju se své představě, jak budu zuboženého synka obskakovat, číst mu, společně budeme skládat puzzle, no prostě takové ty výjevy z reklamy, znáte to. Tak aspoň nezanedbáme doléčení a rekonvalescenci. Dneska máme ještě domácí režim a zítra asi vyrazíme aspoň do knihovny, než mi to tu zbořej. A ve čtvrtek už pomažou do školky... Snad.
Ale překvapivě to má i svá pozitiva: Tonda s Haničkou spolu SAMI hrajou pexeso a dokonce se zdá, že konečně už oba pochopili princip hry - tedy že je nesmysl otáčet pořád dokola tu samou kartu apod. Ještě doladíme tu poněkud divokou reakci na prohru a že nemá napovídat protihráči, Tonda snad taky časem pochopí. Na film "Já, padouch" jsem se s dětmi podívala celkem s chutí a když si spolu zalezou do pokojíčku, tak už se s nimi sveze i ta Olinka. Dokonce se tam s ní často dobrovolně zavřou a nevím o nich. Mimino má o zábavu postaráno a na mě zbývá zajisit pouze servis - jídlo, pití, přebalování, spaní.
V sobotu byl Tonda viditelně unavený, pokašlával, pohmatem jsem odhadla i teplotu. Nicméně na pobytu u babičky trval, tak jsme je tam odvezli. Večer a v neděli už teplota šla ke čtyřicítce. Tonda se choval adekvátně horečce - byl klidný, pospával, nezajímaly ho ani pohádky v televizi, ale jinak mu nic dalšího nebylo. V neděli jsme obdrželi rozpálené dítě, které nám ovšem na jeden nádech sdělilo, že má horečku, musí hodně pít a teď si lehne a bude si v encyklopedii prohlížet tu stránku o bacilech. Vlezl si na gauč, pustili jsme díl o bílých krvinkách z edukativního seriálu z našeho mládí "Byl jednou jeden život". Velmi jsme se divili, jak je to rozvláčné, ale dětem se to líbilo a Tonda získal do svého bolestínského rozpoložení novou "munici": "musím ležet a hodně pít, aby tam ty bílé krvinky mohly bojovat s bacilama. A pomůže jim taky medicína." Prostě nemoc nese vyloženě chlapsky. Další díl už nechtěl, chvíli si prohlížel encyklopedii a v tu ránu byl tuhý. První část noci byla ještě trochu divoká, Tonda stále sálal vysokou horečkou a k tomu divoké sny Maxipsa Fíka, ale po aplikaci paralenového čípku se zklidnil, vlezl si ke mě do postele a zbytek noci už byl klidný.
Ráno se probudil už jen s lehkou teplotou (odhaduji) a viditelně živější. Naprosto neuvyklá tomu, že by děti byly nemocné a znepokojena intenzitou nedělní horečky jsem oba odhlásila ze školky pro jistotu až do středy, potom se uvidí. To jsem ovšem netušila, že ranní teplota klesne k normálu během pouhé hodiny a zůstane mi tu jeden rekonvalescent, jedno zdravé dítě a jedno lehce kašlající mimino. Co to bylo, netuším, asi nějaký moribundus, ale rychlost regenerace těch malých lidí je naprosto fascinující. A tak tu poslouchám hovory o prdění, řeším Tondův hysteráček, protože prohrál v pexesu a směju se své představě, jak budu zuboženého synka obskakovat, číst mu, společně budeme skládat puzzle, no prostě takové ty výjevy z reklamy, znáte to. Tak aspoň nezanedbáme doléčení a rekonvalescenci. Dneska máme ještě domácí režim a zítra asi vyrazíme aspoň do knihovny, než mi to tu zbořej. A ve čtvrtek už pomažou do školky... Snad.
Ale překvapivě to má i svá pozitiva: Tonda s Haničkou spolu SAMI hrajou pexeso a dokonce se zdá, že konečně už oba pochopili princip hry - tedy že je nesmysl otáčet pořád dokola tu samou kartu apod. Ještě doladíme tu poněkud divokou reakci na prohru a že nemá napovídat protihráči, Tonda snad taky časem pochopí. Na film "Já, padouch" jsem se s dětmi podívala celkem s chutí a když si spolu zalezou do pokojíčku, tak už se s nimi sveze i ta Olinka. Dokonce se tam s ní často dobrovolně zavřou a nevím o nich. Mimino má o zábavu postaráno a na mě zbývá zajisit pouze servis - jídlo, pití, přebalování, spaní.
15.2.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 21.2.2016. Počet zobrazení: 1503