Obvykle vymýšlíme, jak na chalupě strávit maximum času, ale taky si musíme přiznat, že po dětech se nám nestýská a naopak si ten bezdětný život dost užíváme. Ale na otočku tam taky úplně jet nechceme a tak jsme ve čtvrtek vyrazili do hustého deště. Večer jsme přistáli na chalupě. Děti nadšené, že nás vidí, nicméně mě tvrdošíjně oslovují teto-babi-mami? Holky nás vítají v indiánských tričkách a vůbec se všichni zúčastnění jeví spokojeně. A my jsme šťastní, že jsme zas po roce na chalupě... Tetě jsme poděkovali a propustili ji ze služeb malých uzurpátorů a snažili se pobrat, co všechno nám ten trojhlas říká.
V pátek vyděchujeme po cestě, houby nerostou, tak děti aspoň vyženeme na Malíkův vrch. V sobotu jsme se autem vyvezl na Konečnou, odtud pěšky po hraničním hřebenu s nádhernými výhledy na všechny Tatry a Fatry světa přes milé mezinárodní občerstvení na Bobek a Bílou. Cestou dolů po pašerácké stezce korunované lanovými mosty a průlezkami a já s Haničkou jsme to ještě vzali přes oboru s daňky a muflony. Sešli jsme se v obci Bílá v říčce Bílá, kde jsme se s chutí vycachtali. Na to jsem se už dlouho těšila, vždycky kdy Bílou projíždíme, tak si říkám, že to "nábřeží" mají moc pěkně udělané - tráva, spusta hřišť, skvělý přístup k vodě... Tady nás zastihl švagr na motorce, dojel nám pro auto a my jsme ho zas vysadili na Konečné u jeho stroje. Večer samozřejmě oheň, buřty, pivo, víno a pokec. Tonda mezitím nadšeně shlédl jakýsi sci-fi brak (ikdyž - Benedict Cumberbatch tam hrál neurochirurga, tak nevím...) holky poseděly s námi a pak se velmi ochotně odebraly do postelí.
V neděli už jen různé opravné práce, čtení pod jabloní a v pondělí ráno domů. Děti na chalupě strávily skoro 14 dnů, tak jsme byli fakt rádi, že svolily s odjezdem až v pondělí ráno a vyhli jsme se tak nedělnímu peklu.
5.9.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.9.2021. Počet zobrazení: 823
