Je pozoruhodné, jak doba lockdownů a onlinlů mění pohled na svět. Každé úterý mám úřední den. V pondělí odpoledne si děti sbalí počítač, učení a plyšáky a jedeme na Malvazinky, kde děti spí a následující den absolvují onliny tam. Já se v úterý ráno oblíknu do civilu a podnikám velké dobrodružství: cestu do kanceláře. Anebo zůstanu doma, ale mám celý den, kdy můžu soustředěně a nerušeně pracovat. Úterky se staly naprostým highlightem mého lockdownového bytí.
Taky to znamená, že v pondělí nemusím řešit venčení, protože jdeme na Malvazinky. Vzdušnou čarou od nás prarodiče bydlí tak 1,5 kilometru. Přesto se nám povedlo najít několik tras a dokonce objevit i něco nového. Ano, tušíte správně, toto bude strhující článek o pohybu na území asi tří kilometrů čtverečních.
Tákže: buď můžeme jít spodem kolem veteriny, pak nahoru a kolem teplárny se tajně prosmeknout (tvařte se, že tu bydlíme!) zakázaným průchodem přes novostavby. Tuto trasu jsme si jednou zpestřili o nelegální výstup (sice les, ale všude souromé pozemky se zákazem) ke glorietu na Bulovce (košířská Bulovka). Pak se dá jít "kolem bezďáků" - kolem Šmukýřky a podél trati, mineme velmi dobře vybavený bezďácký plácek s provizorním obydlím a vyjdeme pod hasičárnou. Odtud se buď popovezeme autobusem nebo ještě podél řadovek či po druhém břehu zadem Farkání k finančáku. Třetí varianta je svézt se vlakem do Jinonic a přes hřiště s letadlem do nového parku se stádem dřevěných srnek a další minimalistické herní prvky znovu dozadu na Farkáň. Nebo ulicí Na Pomezí (odsud jsme dokonce po jednom z obzvlášť aprílových dnízahlédli zasněžené hřebeny Krkonoš) na jinonickou stranu, dolů "myší dírou" na Hutmance k jinonické zastávce, přes novou Waltrovku a dál autobusem nabo pěšky. Tuto trasu lze také obměnit sestupem na naší straně kopce "kolem slepic" do jedné ze zákrut Klikaté ulice, odkud se pak dá zas protáhnout na Hutmanku. Nebo můžeme vyjít ještě o zatáčku níž a pod viaduktem projít do Waltrovky.
Pecka, co? Jak říkám, i život sešněrovaný lockdownem v hranicích katastru může být strhující. Myslím, že až otevřou hranice a hospody, budu stát ustrašeně na prahu a budu odmítat opustit Košíře.
17.4.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 19.4.2021. Počet zobrazení: 737
