Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Bruslíme

13.1.2018

Na Smíchově nám sice postavili venkovní kluziště, ale vzhledem k tomu, že je zdarma a má rozměr asi tak 10 na 15 metrů, tak si umíte představit, jak to tam třeba v sobotu odpoledne vypadá. Takže jezdíme bruslit na starou dobrou Nikolajku. Sice takhle indoor to není moc in, ale zas ten prostor! Olinku hlídá babička buď na stadionu nebo doma a my se učíme bruslit. Všichni.

Já jsem naposledy stála na bruslích před 5 lety na Lipně, t.č. jedno dítě v břiše a druhé v kočáře. Ale jo, jde to rychle. Krom toho jsem si poprvé v životě koupila nové brusle s kytičkama zvenku a kožíškem zevnitř, tak to samozřejmě musí jezdit samo. První návštěva byl trochu šok z hustoty zejm. v učícím koutku, za týden už bylo lidí daleko méně. Tonda už se vlastními silami dostane z jednoho konce kluziště na druhý a začíná to připomínat bruslení. I se občas vydáme na "velký okruh". Oč šikovnější na bruslích je batr, o to vytrvalejší je Hanička. Zatímco Tonda si chodí občas sednout "na střídačku", Hanička o odpočívání nechce ani slyšet. Z ledu ji většinou odvážíme poté, co sice neví, jestli chce ještě bruslit, ale stojí, civí a vypadá, že odpadne stojmo. A i její pohyb už nabírá na efektivitě a hlavně na směru.

No a já jsem z bruslení přímo nadšená. Během Tondových přestávek s radostí kroužím a rozpomínám se na již kdysi naučené. A sním o tom, že se někdy zas dostaneme třeba na to zamrzlé Lipno...

15.1.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 22.1.2018. Počet zobrazení: 94

Komentáře