Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Boží hora

25.2.2021

Cestou z Prahy a potom kdykoliv, kdy jsme se vraceli do Černé vody přes Žulovou, na nás vykoukla místní dominanta - kostel na kopci čnícím nad Žulovou. Výjev tak zvláštní až uhrančivý, že jsme se tam potřebovali vydat. Vyhodnotili jsme, že po týdnu každodenních výletů už toho mají děti dost a netřeba je šťavit. 6 km bude stačit, a tak jsme se nablížili auty do Žulové.

Po křížové cestě (rozuměj stezka pro náročné) jsme vystoupali ke kostelu. Výhled přenádherný, kostel impozantní. I ta křížová cesta byla moc pěkná - ani baroko ani barvotiskové obrázky á la Biblické příběhy pro děti, ale velmi působivé malby od místního malíře Aloise Baucha.

Nehoře se kocháme krajinou, obědváme, děti staví domečky, slunce svítí jak v květnu. My ženy jsme se po hodince zvedly, abychom se vrátily k autům. Cestou jsme si ještě daly oblíbenou funerální turistiku u místního kostela naroubovaného na původní hrad, v Coopu nakoupily junk food na páteční oběd a vrátily se do chalupy. Muži s dětmi vyrazily pěšky po modré mezi poli a rybníky zpět do Černé vody.

Všichni spokojení. My, že chvíli nemusíme hnát stádo, chlapi že si to můžou udělat po svým a děti šťastné, že je matky nekomandujou. Původně jsme měly v plánu odvézt auta a jít jim naproti, ale protože jsme laskavé a respektující maminky, vyslyšely jsme výslovné přání dětí (nééé, my chceme jít jenom s tátama!!!) a zůstaly na terase. Bíle víno, olivy a sýr nám tento těžký úkol udělaly snesitelným.

5.3.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.3.2021. Počet zobrazení: 140

Komentáře