Doufala jsem, že když napadlo tolik sněhu, budou všichni na horách. Tak ne, všichni byli na Borči. Ale mně to nevadilo, protože tenhle dýmající kopec jsem rozhodně už dlouho chtěla vidět a víkend s teplotami kolem mínus pěti se zdál naprosto ideální. Nakonec se zúčastnily tři jednotky a při pohledu na všude parkující auta, jsem byla ráda, že jsem výlet nenabídla obvyklé skupině, ale jen části. I tak nás bylo dost.
Lidí sice hodně, kopec děsně uklouzanýj, ale ventaroly na vrchu fakt stojí za to. Cesta se vine dokola kolem kopce a najednou se zvedne a šplhá kolmo vzhůru. Sníh ustupuje, ustupuje a už stojíte na vrcholu. Je tu teplo, vlhko, místo sněhu děsnýho bláta a mlží se brýle. Z děr opravdu stoupá teplý vzduch, rozmrzají nám nohy. Klesáme druhou stranou kopce, část cesty se děti vezou a mají co dělat to uřídit. Vycházka je poučná, leč superkrátká, ale rozhodli jsme se, že nebudeme vymýšlet výkony pro výkony. Aspoň jsme se mohli dopoledne sejít později a na pohodu a zbytek času jsme pak věnovali sáňkování. Jako bonus je výchozím bodem na Boreč Režný Újezd - uznejte, že tam jsme prostě museli.
23.1.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.3.2021. Počet zobrazení: 772
