Když napadne sníh, tak se musí. Musí se na Vidouli. Běžky jsme si vynesli ke školce a odtud už podél plotu na hlavní cestu pod skalami, k altánku, nahoru, lesem a kolem kopce s vyhlídkou až k ovcím a nad silnicí kolem bývalých skalních bytů na naši stranu kopce a lesem zpátky ke školce. Žádný velký běžkařský zážitek to nebyl, ale zase jsme včas zjistili, že Tondovi a Haničce jsou malé boty (což nechápu, protože v říjnu jim byly, tak co je to za bordel?!) a Tondovi chybí běžkové kalhoty. Testovacích 6 km, všichni si vyzkoušeli novou délku běžek a já jsem stihla dětem nakoupit, abychom další víkend na Alčiny hory jeli zcela vybavení.
A pak kakao, venku vánice a my jsme si pustili Hailleyho Letiště. Taky s vánicí. Joe Patroni, přežvykuje doutník, znovu vyprostil zapadlé letadlo a to poškozené přistávající se ani tentokrát nerozpadlo. Viděla jsem to snad po páté, ale zas to bylo napínavé. Uf.
22.1.2023 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 24.2.2023. Počet zobrazení: 709
