Už se stalo nesmírně milou tradicí, že j.h. býváme přizváni na Benecko se spřátelenou trasou 26. Naposled před rokem a půl a hned poté tenkrát poprvé "spadla (covidová) klec". Tehdy jsme ještě netušili, že nás čekají další dva roky (zatím) covidové agonie.
Opět jsem měla klasický průběh příprav: nadšeně jsem organizátorovi odsouhlasila termín a že rozhodně chceme jet. Začala jsem se těšit a těšení zvolna přešlo v nejistotu a poté v údiv nad svou opakovanou pitomostí, že jsem ochotná kvůli dvěma slibným hudebním večírkům balit celý cirkus a trmácet se na víkend dvě hodiny do Krkonoš. K tomu konec listopadu, kdy je ve čtyři tma, venku počasí málem žádné... Na druhou stranu cokoliv, co rozčeří to šedivé bezčasí, je vítáno a letos jsem měla rozhodnutí ještě "vyfutrované" zkušeností "jedem, kdo ví, kdy nám zase zavřou svět".
Tak jsme se všichni otestovali, zabalili, navařila jsem omáčku na těstoviny, nasmažila řízky, upekla bůček a vyrazili jsme tmou na severovýchod. Aspoň že ty běžky jsme tentokrát mohli nechat doma. Cesta byla dobrodružná s vánicí, ale dojeli jsme šťastně a veškeré pochybnosti o smyslu akce se s příjezdem na místo okamžitě rozplynuly. Jako vždy. A dál? Dál nic nového. V pátek velmi úderný večírek "do plnejch" a v sobotu jsme se probudili do pocukrované a díky inverzi dokonce mírně prosluněné krajiny. To sice trvalo jen dopoledne, ale i tak to bylo po nekončící šedi velkoměsta osvěžující. Zenový výlet do bufáče na Rovinku, pak přes zadní Žalý zpět na Benecko, asi 8 km zimou a sněhem. Gut. Další hudební večírek a v neděli pomalý rozjezd. Děti se sbalily a vystřelily na sníh, nadšené, že je neženeme na další "hodnotný výlet". My jsme udělali "rajony", ještě trochu pokecali a vyrazili jsme zpět tak, abychom ještě cestou stihli v létě objevený příjemný bazén v Boleslavi. Ten byl naprosto nečekaně liduprázdný, nicméně mezi těmi pár přítomnými byli V. a M. s dětmi, kteří se vraceli z Posledního slanění, a měli stejný nápad. Vtipné setkání.
Věděla jsem, že víkend v této podobě bude trochu "na krev", ale rozhodla jsem se, že vzhledem k tomu, že žádné další plány do Vánoc nemáme, tak to stojí za to. Příští víkend budeme bydlet. Mám ráda ten kontrast. Nádech - výdech.
9.12.2021 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 13.12.2021. Počet zobrazení: 651
