Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Benecko

21.1.2018

Zimní oblečení, dvoje dětské lyže a přeskáče, dvoje dětské běžky a boty, pro dospělé jedna běžecká a jedna sjezdová výbava. Helmy. Podsedák pro Olču ke stolu, nočník. Oblečení na sjezdovky, oblečení na běžky, oblečení indoor. 5x bačkory. Hygiena, lékárna. Hračky, pastelky, hry. Kytara, zpěvníky. Sáňky, boby, hračky na písek/sníh. Skládací postýlka s matrací a dekou pro Olinku. Tohle je takový základ, co balíme na každý zimní pobyt. K tomu většinou ještě nějaké jídlo, večírkový proviant, někdy spacáky. V pátek zabalit, naložit a v neděli znovu. Ani mě nehne! Ale zase už nevozíme pro Olinku speciální jídlo, bryndáky, lžičky, misku, lahev, kočár, jídelní židli ani plíny. Je-li kapacita dostatačná, jezdíme už i bez postýlky. A ještě nebereme Olince lyže... Děti už se s ostatními rozpustěj po baráku, Olinka většinou vlaje za nimi a už ji taky lze pustit ze zřetele. Nepadá ze schodů a necpe si do pusy vše, co najde. Tak že bychom to zkusili? Od spřátelené Trasy 26 přišla nabídka na víkendový pobyt na slavné pětkové chalupě na Benecku. Váhali jsme. Jestli už zvládneme společné spaní, jestli se nám chce ten cirkus stěhovat jen na víkend 2 hodiny tam a 2 hodiny zpět a jestli chceme mít takovou šňůru víkendů... Ale zase nová společnost a velmi příznivé cenové podmínky... Jo, pojedem. Ještě v pátek večer, sedíc v narvaném autě, jsem si říkala, jestli to za tu pakárnu stojí. A to bylo naposled.

Na pětkové chalupě na Benecku jsem byla jednou, někdy před 20 lety. Na společné noclehárny jsem si matně vzpomínala, jinak na nic. A musela jsem konstatovat, že ta chalupa má opravdu své kouzlo... Společná, dobře vybavená kuchyň, útulná jídelna, příjemní "domácí", superfunkční lyžárna a velkokapacitní sušárna. Společný pokoj v podkroví s postelemi ode zdi ke zdi uvedl děti v nadšení. Na sjezdovku bylo sice potřeba popojet autem, ale lyžování prý moc příjemné, sáňky hned u chalupy.

V sobotu šel Michal na sjezdovky s dětmi a já jsem se pinožila s Olinkou kolem baráku a pak jsme s podobně výkonnou jednotkou vyrazili na oběd "do city". Olinka konečně vzala sníh na milost - stavěla bábovky ze sněhu, byla ochotná i sáňkovat a největší legrace byla sáňky tahat. V neděli nafasoval Olinku tatínek a já jsem s Tondou a Haničkou a ještě jednou rodinnou jednotkou vyrazila na běžky. Míša nás všechny odvezl do zatáčky, kde začínají bežecké stopy. Ze začátku se Tonda vztekal, příp. plakal, že mu to nejde, ostentativně kravil, aby padal a mohl se vztekat, ale nakonec jsem ho utáhla na slovní fotbal a "přijela tetička z Číny..." a na Rovinku jsme dorazili v dobré náladě. V bufáči palačinka a párek, chvilku posedět a 3 km zase zpět. Svítí sluníčko, zima tak akorát, profil trati perfektní. Jen holt v tom lese trochu nuda. Cestou tam táhne peloton Hanička, cestou zpět zas tempo napálil Tonda. Já jsem se sice na začátečnický výlet málo oblíkla, ale držím se a pamětliva svých začátků, kolem dětí nekroužím a poctivě šoupu s nimi. Ano, zastesklo se mi po hřebenovkách mých milovaných Krkonoš. Záviděla jsem těm, kteří na Rovinku sjížděli shora. Chybí mi ty výhledy. Ale i tak, mrzkých 6 km a já jsem nadšená! Další nádech!

K tomu přičtěte nesmírně osvěžující změnu společnosti (je zajímavé sledovat, jak funguje jiná parta), dva velmi vydařené hudební večírky, nové kamarády pro děti a výsledek je, že přes spánkový deficit mám zas načerpáno.
23.1.2018 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 23.1.2018. Počet zobrazení: 121

Komentáře