Byla to jedna z velkých událostí uměleckého světa. Z automatických mlýnů v Pardubicích se stala galerie. Vůbec nevím, co tam je za expozici, ale prostě to chci vidět, krom toho je listopad, nemáme co dělat a Pardubice jsou kousek.
Jako vždy jsem vyrobila skvěle vyladěný plán, abych se na něm hned ráno učila zenu. Nechtělo se nám vstávat a já jsem překročila vlastní stín, opustila perfektně načasované všechno a skrz zaťaté zuby procedila, že do Pardubic to jede co čtvrt hodiny, tak prostě jedeme na Hlavák a ono něco pojede. A jelo. Usadili jsme se do nóbl vypadajícího vagónu, načež jsme se dozvěděli, že místa jsou rezervovaná pro jídelák. No tak si holt něco dáme, nedá se nic dělat. Za hodinu jsme vystoupili v Pardubicíh, popovezli se autobusem a pěšky došli k majestátní budově bývalých automatických mlýnů.
Prohlídli jsme si expozici Gočárovy galerie (ach, jak dlouho jsem nebyla v galerii!), obdivovali jsme velmi zdařilou adaptaci industriálního objektu i prostranství okolo, poobědvali jsme u streetfood stánku a po horké čokoládě ve střešním baru jsme zamířili zpátky na vlak. Mimořádně povedený výlet.
6.1.2024 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 6.1.2024. Počet zobrazení: 569
