Letos je to zatím nějak v klidu. Hanička začla prudit s adventním věncem, tak nás to celkem včas nakoplo. Sepsali jsme si seznam, co zařídit a hned z ostra začli odškrtávat. Takže jsme vyrazili na tradiční Vánoční výstavu v podzemí Betlémské kaple, kterou je nutné navštívit co nejdříve, protože s postupujícím adventem tam není k hnutí. Trochu jsem si myslela, že tuhle tradici bychom už mohli i vynechat, ale bylo to to první, co děti do seznamu napadlo. Nakonec ale proč ne. Výstava byla tedy letos o dost slabší. Zatímco loňské téma světla bylo skvělé, letos silný námět chyběl. Mezi betlémy jsem nic moc zajímavého nenašla (chyběl mi loňský betlém z lega) a poskrovnu bylo i těch interaktivních prvků pro děti (třeba loňské roztloukání ořechů za pomoci hamru). Ale jako ladění dobré, koupili jsme si něco na stromek, já letos neodolala vitrážovému andělovi do okna a jestli budou příští rok ty plstěné veverky i prodávat, tak tu rozhodně na stromek potřebuju.
Odpoledne byl Tonda pozván na velkolepou narozeninovou party spolužáka na bowlingu na Smíchově. Takže jsme poobědvali nedobrý kebab a pizzu u Anděla, M. s holkama odjel domů a já Tondu doručila na mejdan. Nepodařilo se mi domluvit vyzvednutí společně s Patrikem, který už měl domluveno, že půjde s jiným spolužákem a jeho maminkou, tak jsem poněkud nezodpovědně a dobrodružně řekla klukům, ať se prostě drží spolu a doufala jsem, že dorazí. Dorazil.
Já jsem mezitím jela za ležící babičkou na Hagibor a doma se zatím odehrál první vánoční zázrak: adventní věnec se vyrobil beze mě. Nemám ráda smajlíky, ale tady si dva představte: srdce pro mého skvělého muže a smajlíka s frkačkou a party čepicí.
10.12.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 11.12.2019. Počet zobrazení: 1049
