Ach to by byla krása! Chvíli mi to trvalo, ale nakonec mi to došlo: já nežiju život z reklamy! Ale jo, trochu se snažím. Snažím se míň ječet, i k nějaké té vyzdobě jsem nás vybičovala. Teda vlastně spíš vybičovala Hanička mě. Něco přinesla ze školky (třeba ty stylové andělíčky z korku od vína), něco jsme udělaly spolu a něco jsme si donesli z Vánočních dílen, které se konaly u Tondy ve škole. Moc povedené odpoledne mimochodem: z připravených polotovarů a materiálu si děti udělaly ozdoby na stromeček, svícny, kolíčky se sněhuláky a stromečky. Já jsem se snažila zabránit největším škodám (v případě Olinky) a pomáhat dětem zvládnout dané techniky (Tonda a Hanička) a ještě si u toho popovídat s paní učitelkou. Vše probíhalo v pátek od 16 hodin a paní učitelky a družinářky mají můj velký obdiv - stále milé, usměvavé a hlavně vnímavé.
Letos jsme NEŠLI na cibulecké zahájení adventu. A považuju to za velké vítězství mého vnitřního boje "musím být u všeho, co se v okolí děje, protože tu přeci máme tu komunitu". Děti vyvenčené, venku hodně lezavo, rybníček pod Dianou vypuštěný, takže se nepouštěly svíčky, a tak jsem zatla zuby a nešli jsme.
Na tolik módní domácí adventní kalendáře s drobnostmi jsem rezignovala naštěstí včas hned před lety. Jako jo, ty kupované jsou jen nevkusná předražená balení s minimem nedobré čokolády. A ty domácí, to je takové hezké, nekomerční, děti na to budou vzpomínat... Pak jsem si ale představila každý rok vymýšlet a relaizovat 3 x 24 drobností, které se tu potom neustále válí a rozhodla jsem se, že holt naše děti v tomto ohledu vydám napospas vánoční komerci a neromantickým světovým producentům. Vzhledem k tomu, že děti co se stravování nijak zkrátka nedržíme, jíme snad pestře, ale na zdravou stravu opravdu zrovna netrpíme, tak jedna drobná čokoláda navíc děti fakt nevytrhne. A letos to vypadá, že se díky adventnímu kalendáři Hanička snad konečně naučí čísla.
Mikuláše jsem nakonec opět vyřešila procházkou a balíčkem na okně. "Vytýkací" dopis a brambory included. Děti vědí, že potkáváme lidi v maskách, ale to jim nijak nebrání v přesvědčení, že ty balíčky dal za okno vopravdickej Mikuláš. Kor když jdeme od autobusu, za oknem svítí svíčka a doma fakt nikdo není! No, to musíme vyprávět tátovi, který náhodou dorazil hned po nás!
Dále trocha sněhu, pak tradiční vánoční obleva, vánoční zpívání a rozsvěcení stromku na školkové zahradě, vánoční besídka u Tondy ve škole.
Miluju cukroví. Třeba takové košíčky od tchýně plněné krémem a marmeládou, přelité čokoládou a osazené mandlí... Já ale peču zásadně jen cukroví, které se vyndá z trouby a je hotové. Vrcholem je linecké, které se musí mazat. Na Malvazinkách pečeme pracny a vanilkové rohlíčky. V rámci rovněž tradiční akce "Ostrava v Praze" babička v půlce prosince dovezla dvě krabice cukroví, které průběžně a bez výčitek likvidujeme a našich pár kousků pečeme těšně před Štědrým dnem, aby bylo na svátky a nemuselo se toho péct tolik. Procházku vánoční Prahou nám zajistilo každoroční zpívání pod Karlovým mostem a výzdobu u kostela na Smíchově jsme si prohlídli na Mikuláše. A občas potkáme tu ozdobenou tramvaj devítku s andělem vzadu. Gottovy Vánoce ve zlaté Praze samozřejmě k pečení, ale jinak nám tu stále dokola duní Jablkoní Hovada boží a Haniččina interpretace "tak natoč mi ještě jedno vánoční" je božská. A pak ještě od kamarádů vánoční kompilace všech žánrů. Szidi Tobias, Diana Krall, Nina Simone, Sestry Steinovy, Dáša Voňková, Jan Burian, Ebeni, Radůza... a najednou prásk! a Kašpárek v rohlíku, Traband a jako vrchol všeho Vánoční svátky od Hagen Badenu a Visací zámek a jejich "Zapálil jsem stromeček, to jsem ale blbeček". Pokaždý mě to sundá za židle.
A pak už jen samá pozitiva. Kocert Mňága a Žďorp s příjemným after pivem, vydatný vánoční večírek s Dvacítkou, spousta Martini a co není hotové, není důležité. Ale stejně už se docela těším na 25. prosince.
No prostě Advent je hezká věc, ale nestrhnu se, ne? A na závěr ještě jeden Betlém.
20.12.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 28.12.2017. Počet zobrazení: 1226
