Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Adam

2.9.2016

Jdeme po o ze školky, scházíme naší ulicí od trati a tam už na nás číhá dětí spolužák Adam, co bydlí v domě přes ulici od nás. A že prý jestli si Tonda s Haničkou můžou jít k nim na zahradu pohrát. Děti na mě upřely své obrýlené oči plné otazníků "mami, mami, můžem??? Prosíííím!". Tak jo.

Ještě v květnu Tonda Adamovo pozvání odmítl, protože by tam měli být sami beze mě. Teď ho nic takového ani nenapadlo. S maminkou jsme si vyměnily telefonní čísla a za dvě hodiny mi dokonce ta dobrá žena doručila děti až k brance. Olča spala a já seděla jen tak na zahradě. Celou hodinu, než se vzbudila. Poprvé za dva měsíce jsem byla úplně sama. Áách. Děti se vrátily nadšené, protože "Adam, mami, má králíká a taky jabka, co jsme s nimi házeli po zahradě a pak nás ale Adam nechtěl pustit z pokoje a to se nám, mami, nelíbilo a taky jsme dostali sušenky... a mami, může příště Adam přijít k nám???"

Věřím, že existují lepší školky, chápu i rodiče, kteří děti vozí do vzdálenějších a lepších škol či školek, ale tohle, to má taky svoje kouzlo. A pro mě hodnotu srovnatelnou s kvalitou výuky. Vždycky jsem doufala, že budu moct děti dát do institucí tady na kopci (rozuměj, že je shledám ne nejkvalitnějšími, ale dostatečně kvalitními), právě kvůli tomu, aby tu měli kamarády a spolužáky, s kterými budou lítat po venku a vzájemně se navštěvovat. Ale rozhodně jsem netušila, že to přijde už takhle brzy.
4.9.2016 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 4.9.2016. Počet zobrazení: 1302

Komentáře