Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Aktivisti

17.11.2019

Demonstrace na Letné začínala ve dvě. Měla jsem značné obavy, abychom se tam nějak rozumně dostali, a tak jsme celou akci pojali jako procházku Prahou. Vyrazili jsme před polednem do Chotkových sadů, poobědvali jsme zmrzlinové poháry a zákusky v té drahé cukrárně u Kramářovy vily (dlužno podotknout, že teplý makový závin s malinami byl opravdu skvostný) a vyrazili zvolna vycházkou přes Hanavský pavilon a vyhlídky na Prahu k dětskému hřišti. Tady nás našla spřátelená jednotka a vyčkali jsme do začátku akce. Chvilku jsme si zademonstrovali s dětmi, nepřekvapivě se celá akce líbila hlavně Tondovi, pak jsme děti vypustili zpátky na hřiště a šli si poslechnout ještě pár proslovů.

Neslyšeli jsme zdaleka všechno, ale ostatně jsme tam šli hlavně "dělat dav", tak mě to nijak netrápí. Velmi mě potěšilo, kolik přátel jsme tam potkali nebo jsme o nich věděli, že tam někde jsou. A spousta z nich právě z kategorie "Nechce se mi, nesnáším davy, nerad se někde exponuju, ale půjdu." I to byl impuls, že já, notorická aktivistka, tedy jít musím. Sice nevěřím, že bychom něco dramaticky změnili, ale jsem přesvědčená, že s tímhle davem v patách si ten gauner prostě netroufne tolik. Ač nepodstoupí, jsem si jistá, že těmito akcemi nastavujeme hranice Burešově rozpínavosti. Zvládli jsme hodinu, pak už bylo i na dětském hřišti tak narváno, že už tam ani děti být nechtěly, a vyrazili jsme domů. M. si vzal holky a já s Tondou jsme ještě jeli navštívit (pra)babičku do pečovatelského domu.


19.11.2019 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 22.11.2019. Počet zobrazení: 191

Komentáře