Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Děti a já

1.3.2014

Vlaky, tramvaje, autobusy, hodiny - Tondův celý svět.
Pokračovat...

26.2.2014

Dnešní Haštalská byla velmi multikulturní.
Pokračovat...

25.2.2014

Kouo kouo mýýýnkýýýý, bác, enenene hobík iku tááááák íme.
Pokračovat...

12.2.2014

Po úterním oznámení, že Spanilka bude bez běžek, jsem vydržela být 2 dny otrávená, než jsem si ve čtvrtek konečně vzpomněla, že přeci nejde jen o ten sportovní zážitek a vlastně se strašně těším. Na večírky do hořkých konců, na písničky, které jindy nehrajeme, na putování s batohem, na mezigenerační souznění, na ostrý humor a očistnou únavu. A přesně tak to bylo. Intenzivní a úžasné. Od čtvrtka do neděle jsem naspala celkem asi 15 hodin, ale vrátila se zase znovuzrozená.
Pokračovat...

3.2.2014

Ráno poslouchám, jak tatínek s Haničkou chystají snídani. "Vem talířky a dej je na stůl. Jeden Haničce a jeden Tondovi." H. se otočí na podpatku odchází splnit úkol. Vstávám a ve dveřích potkávám Tondu v pyžamu a podává mi talířky. Úkol splněn - poslední instrukce zněla "Tondovi".

Tonda žvýká rohlík, zbývá mu v ruce patka. "Tondo, dáš si ještě rohlík?" "Neee, ještě mám, přece". Dvakrát kousl a dojedl. "Tondo, mám ti namazat ještě rohlík? S marmeládou nebo se šunkou?" "Nee, mě už to asi stačilo." praví synek s velmi vážným výrazem. "Ještě se napijuuu" informuje mě se skleničkou v ruce, pak slejzá ze židle a odnáší si talíř do kuchyně. Je to velkej kluk.
2.2.2014

Jsem matka teroristka, a tak každý víkend velím minimálně procházku, občas se rodina stane i obětí většího výletu.

Vyrazili jsme vláčkem do Hostivice, tady jsme se cca 20 min zdrželi sledováním projíždějících vlaků (projížděly celkem 2) a hlavně pozorováním výhybky. Když se nám asi na popáté podařilo opustit nádraží, prošli jsme Hostivicí, kde jsme absolvovali několik zastávek: schody několikrát nahoru a dolu, pozorování "kostelíčku s hodinama", pobíhání po vyklizené terase místní cukrárny, sledování potoka z mostku, několikrát "kolokolomlýnský" na chodníku; a vydali se překvapivě malebnou krajinou cca 2 km do Sobína. Za většího či menšího kňourání jsme dobyli místní hospodu, konečně si dali vysněný řízek, Tonda pozoroval "hodiny" (terč k šipkám) a venku poblbli na skluzavce. Potom už zbýval jen cca 1 km do Zličína na autobus. Poslední úsek cesty zachránily "koleje" - tedy pás dlažby na cyklostezce, průchod pod dálnicí a několikero "závor" - tedy sloupky zabraňující vjzedu aut. Kolem rybníčiku a už nám jel autobus. Dlouhej s tlačítkama!!!
Pokračovat...

2.2.2013

Koncem ledna tradičně jezdíme na hory. Letos to byl Harrachov.

V naší domácnosti zastávám hned několik rolí - manželka, matka, kuchařka, rodinná hysterka, ale taky manažerka a sekretářka v jedné osobě. No a v této roli jsem teď poněkud selhala. Naštěstí týden před odjezdem na hory tu byla na návštěvě J. s dětmi a při pohledu do kalendáře mi položila otázku, proč mám hory napsané na jiný termín než ona. Chybu se tedy podařilo včas napravit a mohli jsme ve správný čtvrtek vyrazit. Tedy já s dětmi, muž jaksi
Pokračovat...

22.1.2014

Hanička je děvče zvídavé, a protože už vyrůstá s velkým bráchou, její prostředí je daleko podnětnější než bývalo to Tondovo. A tak nám děvče také více vypráví. Sestavila jsem vám malý slovníček, abyste měli možnost si s ní popovídat:

Slovo nejdůležitější je "ňam ňam" - význam je jasný, pokaždé před jídlem usedá do své židle a huláká "ňam ňam". K tomu patří slovo "napít". Příp. "šťávu". Toto slovo lze snadno zaměnit se slovem "dolů", které znamená požadavek změny stanoviště. Je-li Hanička nahoře (na klíně, na židli, sedí na lince apod.) znamená to dolů, je-li dole, znamená to nahoru.

Od Tondy se moc pěkně naučila jeho "Pyč!!!" (i s doprovodným gestem rukou), "pojď!" a "NÉÉ-E"!. To jí jde obzvlášť hezky.

"Bubu" - oblíct. Děvče je parádivé, takže jakmile se v jejím šatníku objeví nějaká novinka, okamžitě je třeba ji "bubu". A "bup" je zapnout zip...
Pokračovat...

6.1.2013

Svátky jsou šťastně za námi. Předvánoční akce "Ostrava v Praze" proběhla ku spokojenosti všech - babičku s dědou jsme si vyzvedli u vlaku, na nádraží jsme vyrazili s předstihem, takže jsme si mohli dovolit cestu metrem na Smíchov a odtud panťákem na Hlavní. Výlet jsme měli se vším všudy - tedy i se svačinou a čůráním ve vlaku. Zpoždění ostravského vlaku jsme vyřešili běháním po pojízdném pásu a ježděním výtahem nahoru a dolů. Černého vlaku jsme se nakonec dočkali a mohli jsme vyrazit domů. Návštěva z venkova přivezla vše potřebné - bednu cukroví, sádlo a sušené houby, vypravila se s námi na oblíbený výlet lanovkou na Petřín, svezli jsme se Pražským Semmeringem a nakonec babička s dědou i zázračně stihli vlak zpět...
Pokračovat...

5.1.2014

Hanička dostala nového maňáska Medvěda. Je ze stejné rodiny jako Tondova věrná přítelkyně Myška. Hana chodí po bytě s novým kamarádem. Nového Medvěda zmerčí Tonda. Odkládá Myšku a zkouší na Haničku, aby mu Mědvěda půjčila. Hanička odvětí rezolutním NE! a velmi důrazně mu podává jeho Myšku. Tonda zkouší, že Medvěda jenom pomazlí. Opět neprošlo. Hana se pokouší navlíct Medvěda na ruku. Tonda jí ho bere se slovy, že jí pomůže. Hanička ječí. Tonda obrací, Medvěda vrací, Hanička si maňáska tiskne na rameno. Tonda blahosklonně praví, aby Medvěda pomazlila a vše komentuje slovy "tááák, pomazli medvěda, ty jsi hodnáááá". A tváří se u toho jako velký bratr, který právě splnil sestřin rozmar.
Novější články »