Týden na regeneraci mezi táborem a rodinnou dovolenou. Nádech - výdech. No jo, jenomže, jak si užít výdech, když meteorologové avizují tropy? Chvíli přemýšlím, koho si vzít s sebou, když jsem po Peruci společensky poněkud přesycená a všichni potenciální spolurekreanti tam byli s námi. Pak mi dojde, že vlastně nikoho vidět nechci.
Úplně mi ta samota nevyšla, ale aspoň jsem nepřepálila začátek. V úterý jsme do Zvírotic vyrazili s dětmi a babičkou Táňou. Ve středu ráno dojel děda Láďa, který přivezl i babičku Věru. Zostřený rodinný režim, ale alespoň jsem si v klidu mohla zajet do Sedlčan nakoupit a dát si kafe na náměstí a ve vodě při házení dětí mě taky měl kdo střídat. Večer jsme se s rodinou rozloučili a osiřeli. A vůbec to nebylo špatné.
Vždycky jsem říkala, že sama s dětmi do Zvíro ani smykem, že mi tam jebne, protože co tam, že? Krom toho se tam sama v noci bojím. A najednou dobrý! Takhle po jiné třeskuté dovolené je to moc fajn chill out. Klíčem je pojmout to ne jako dovolenou, ale jen jako přemístění. Místo abychom se pekli v Praze, pečeme se ve Zvíroticích, kde se aspoň můžeme koupat. Děti to taky celkem rychle pochopily a začaly normálně fungovat bez očekávání třeskuté zábavy. Když jsem po odjezdu prarodičů nastolila běžný lehce netečný režim, začly si zas děti hrát spolu, občas jsem posloužila jako parťák pro karty nebo Dobble, ale i to po čase začly hrát spolu, dokonce si poradily i s Olinčiným kibicováním. Ve čtvrtek jsme se spokojeně koukali do deště, předčítala jsem svoji milovanou Ronju a po té, co jsem odmítla číst knihu o mimoních, začal si dokonce dobrovolně sám číst i Tonda. A najednou Hanička z vlastní iniciativy v ložnici sama ustlala, Tonda se dožadoval mytí nádobí (trochu nervy, trvá to nekonečně dlouho, ale holt žádnej učenej...) , bez keců balili, nosili věci do auta, uklízeli.
Pro komunikaci s vnějším světem, rozuměj pro zachování zdravého rozumu, jsem si přeci jen vzala počítač s internetem, k tomu dočíst všechny Respekty a vdechnout další Šrámkovou. Občas uvařit, s pomocí dětí udržovat entropii v rozumných mezích, zajít do lesa a na zmrzlinu. Večer zahnat děti a dvě deci sama na terase. Vzhledem k počasí je chatová kolonie i ve všední dny plná lidí, takže jsem se ani v noci nebála. Nevím, co se to stalo, ale bylo to tak strašně fajn. V pátek ještě koupačka, oběd, sbalit, uklidit a domů. Cestou jsme si vyzvedli tatínka rovnou z práce, doma jsem přadala veškeré kompetence a utekla k Řekům na kafe.
Podtrženo, sečteno, rehabilituju Zvírotice a mužovo konstatování, že si to tu sám doma taky užil a teď je rád, že už jsme zpět, taky potěší.
3.8.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 15.8.2017. Počet zobrazení: 1189
