Vydařený den
19.2.2017
Opět víkendové „co budeme dělat?“. V sobotu jsme učinili „vycházku standard“ – na náplavku krmit labutě a jiné ptactvo, pak přes železniční most a Semmeringem domů. Moc mě to neuspokojilo, ale lepší než nic.
V neděli jsem vymyslela, že se svezeme tramvají na Bertramku, hotelovou lanovkou vyjedeme na Mrázovku, podíváme se do výjimečně zpřístupněné Winternitzovy vily od Adolfa Loose a pak na Malvazinky na oběd. Tolik plán. Realita byla bohužel dost jinde: hotel je částečně v rekonstrukci, takže lanovka je pro veřejnost uzavřena, takže šplháme pěšky kolem Bertramky. Aspoň děti opruzuju historkami, kterak jsme tam běhávali ze Zatlanky na tělocvik na Mrázovku. Děti kňouraj, že je bolej nožičky, ale je krásný den, tak se aspoň vyvenčíme. V cíli se potkáváme s babičkou a zjišťujeme, že Winternitzova vila bude otevřená až od dvanácti. Tak alespoň že klapl ten oběd u babičky.
Odpoledne jsme u B&D nechali všechny děti (Olinka šla po obědě velmi ochotně spát s dědou) a vyrazili do světa. „Vydařený den“ pokračoval: v kině nedávají nic, co by nás zajímalo, před vilou byla fronta až za roh, tak to vzdáváme, v kočičí kavárně je beznadějně plno. Ale slunce svítí, prošli jsme z Malvazinek až do centra a nakonec jsme se chytli v hipsterské kavárně Neustadt Café. Kafe, dvě deci, marinované olivy a sýr k tomu, v kavárně duní hudba, my sledujeme cvrkot okolo a hovoříme. O životě, vesmíru a vůbec a je nám skvěle. Trochu nás zaskočilo, posléze pobavilo, že jsme v kavárně patrně nejstarší, nakonec jsme ale vyhodnotili, že vlastně dobrý… Chodit s děvčetem zevlit a moudře hovořit do kavárny ve dvaceti umí každej. Ale jít na rande s vlastní ženou po patnácti letech a třech dětech, to vlastně vůbec není špatné!
Ten den nevyšlo skoro nic podle našich představ, ale nakonec jsme si to jedno odpoledne strašně moc užili. Sami. Haleluja, lepší zítřky se zhmotňují!
Opět víkendové „co budeme dělat?“. V sobotu jsme učinili „vycházku standard“ – na náplavku krmit labutě a jiné ptactvo, pak přes železniční most a Semmeringem domů. Moc mě to neuspokojilo, ale lepší než nic.
V neděli jsem vymyslela, že se svezeme tramvají na Bertramku, hotelovou lanovkou vyjedeme na Mrázovku, podíváme se do výjimečně zpřístupněné Winternitzovy vily od Adolfa Loose a pak na Malvazinky na oběd. Tolik plán. Realita byla bohužel dost jinde: hotel je částečně v rekonstrukci, takže lanovka je pro veřejnost uzavřena, takže šplháme pěšky kolem Bertramky. Aspoň děti opruzuju historkami, kterak jsme tam běhávali ze Zatlanky na tělocvik na Mrázovku. Děti kňouraj, že je bolej nožičky, ale je krásný den, tak se aspoň vyvenčíme. V cíli se potkáváme s babičkou a zjišťujeme, že Winternitzova vila bude otevřená až od dvanácti. Tak alespoň že klapl ten oběd u babičky.
Odpoledne jsme u B&D nechali všechny děti (Olinka šla po obědě velmi ochotně spát s dědou) a vyrazili do světa. „Vydařený den“ pokračoval: v kině nedávají nic, co by nás zajímalo, před vilou byla fronta až za roh, tak to vzdáváme, v kočičí kavárně je beznadějně plno. Ale slunce svítí, prošli jsme z Malvazinek až do centra a nakonec jsme se chytli v hipsterské kavárně Neustadt Café. Kafe, dvě deci, marinované olivy a sýr k tomu, v kavárně duní hudba, my sledujeme cvrkot okolo a hovoříme. O životě, vesmíru a vůbec a je nám skvěle. Trochu nás zaskočilo, posléze pobavilo, že jsme v kavárně patrně nejstarší, nakonec jsme ale vyhodnotili, že vlastně dobrý… Chodit s děvčetem zevlit a moudře hovořit do kavárny ve dvaceti umí každej. Ale jít na rande s vlastní ženou po patnácti letech a třech dětech, to vlastně vůbec není špatné!
Ten den nevyšlo skoro nic podle našich představ, ale nakonec jsme si to jedno odpoledne strašně moc užili. Sami. Haleluja, lepší zítřky se zhmotňují!
20.2.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.2.2017. Počet zobrazení: 1253