Do školky děti jezdí s tatínkem autobusem. Ne že by to bylo tak daleko, ale ten konkrétní čas, který nelze překročit, značně zrychluje ranní rutiny. Dvě stanice ke školce, vystupovat. Easy. Jednou takhle jedou do školky, vystupovat, tatínek se rozhlédne a venku stojí jen Hanička. Za oknem sedí Tonda a nepřítomně civí. Autobus zasyčí, dveře se zavřou a tatínek si s Tondou stihne jen vyměnit pár posunků. Tonda je kupodivu celkem v klidu, přes sklo se dohodnou, že vystoupí na další stanici a dojde zpět pěšky. A tak se i stalo.
Čímž se mi potvrdilo, že se Tonda už velmi slušně orientuje minimálně v okolí a dokáže zachovat chladnou hlavu. Další příležitost se naskytla hned příští týden. Tonda byl objednaný na stříhání. Kadeřnictví přímo na zastávce, kde jiný autobus nejede, kadeřnice je maminka spolužáka ze školky. Tondu jsme doručily na stříhání, zaplatila jsem předem, vysvětlila situaci a s holkama jsme odjely domů. A půl hodiny po nás dorazil sám autobusem ostříhaný a šťastný Tonda.
A do třetice si včera cestou z logopedie vydyndal, že já vystoupím normálně na Cibulce a on pojede ještě dvě zastávky ke školce, tam si koupí zmrzlinu a potom sám dojde domů. Svolila jsem s podmínkou, že koleje bude přecházet na přejezdu, silnici u školky na přechodu, že se nebude vykecávat ani se spolužáky ze školky, které vzhledem k denní době pravděpodobně potká, a pomaže rovnou domů. Došla jsem od autobusu, sedla jsem si s dědou na zahradu a za chvilku opravdu dorazil Tonda. Ségrám koupil sušenky a s pusou od zmrzliny nám důležitě vysvětloval, s kým vším se nezakecal a co všechno cestou viděl. A najednou byl strašně velkej, až jsem se z toho nemohla vzpamatovat!
V autobuse jsme potkali jednu školkovou soumatku, která nemohla pochopit, že Tonda opravdu jede SÁM na zmrzlinu a opravdu ho tam nikdo nečeká a SÁM pak dojde domů. Že prý ona je za nazodpovědnou matku, když její synek v první třídě smí chodit sám ze školy. Hmm, no jo... Nevím, možná je to lehkomyslné, ale já si odmítám pouštět do života úplně všechny možné eventuality, které nemohu ovlivnit. Úplně stejně je nebudu moct ovlivnit ani za rok ani za pět let. A nemyslím si, že by svět byl nebezpečnější než za nás. Dokonce to potvrzují různé statistiky. Od prvních krůčků děti učíme, kde bydlí, na které zastávce vystupujeme, které tramvaje jedou k babičce, který autobus jede k nám domů, jak se v MHD chovat a že se na silnici mají pořádně rozhlídnout. Tak považuju za normální, že šestileté dítě tohle všechno zná a holt to i chce používat... A bez maminky za zadkem, pochopitelně.
Ano, může ho srazit auto, může potkat zlé lidi, může na něj spadnout strom, může ho pokousat cizí pes. A taky může spadnout do kanálu, zranit se při nehodě autobusu a onemocnět vzácnou chorobou. To všechno se může stát. Jemu i mně. Ale vzhledem k tomu, že synek o tahle "dospělácká" dobrodružství strašně moc stojí a vzhledem k tomu, kde bydlíme, jsem se rozhodla mu to dobrodružství dopřát. Ne, nebojím se o něj. Vybavím ho telefoním číslem na mě a instrukcemi, že má případně někoho poprosit o pomoc a jsem celkem klidná. Vím, že když jde sám, je při pohybu po ulici klidný, velmi soustředěný a spolehlivý. A to, jestli se nabourá autobus, kterým jede, jestli ho pokouše pes nebo spadne do kanálu, s důvěrou poroučím Pánu Bohu. A věřím, že v případě problému potká u nás na kopci dost normálních lidí, kteří mu situaci pomůžou vyřešit, stejně jako bych se cizího dítka ujala já. Vidím svoje dítě a snažím se vážit míru rizika a prospěšnost onoho "dobrodružství" pro vývoj malého člověka. Riziko v naší lokalitě vidím jako velmi malé a prospěšnost naopak velkou. Prostě věřím v rovnováhu a zvykám si na věci, které už nebudu mít nikdy úplně pod kontrolou. Začínám sklízet, co jsem zasila.
Mám velký dítě! Haleluja!!!
29.5.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 14.6.2017. Počet zobrazení: 1022
To je úžasný. A C. se to nesmí dozvědět, protože se pravidelně ptá, proč nemůže jezdit do školky sama. A asi by to taky zvládla, ale máme tu trasu přece jen delší a rizikovější (třeba minimálně jednou za měsíc nejedou tramvaje kvůli nějaké nehodě a musíme na metro). V tomhle vám tu lokalitu fakt závidím.
