Nekonečně dlouhý Štědrý den jsme si ukrátili tradiční vycházkou na Vyšehrad. Zastavili jsme se na hřišti, potom na zcela zaručeně postní párek a svařák "u okénka" a samozřejmě na hrobě. Cestou na vlak přes nábřeží a železniční most jsme ještě velmi vydatně zmokli a odpoledne už jsme se celkem v klidu ladili na věci příští.
V pět odpoledne dorazili děda a obě babičky, ihned se otočili na podpadku a šli s dětmi vyhlížet ježíška. Kouzlo bylo málem prozrazeno, když si Tonda s prskavkou vyhlížeje Ježíška na zahradě všimnul, že se ve sklepě svítí. Naštěstí ho uspokojila odpověď, že jsem asi šla pro salát. A pak už ke stromečku, rozbalit dárky a když z dětí opadl ten ten největší neklid a trochu se nabažily nového lega a Sofiiných šatů, mohli jsme usednout k večeři.
Já měla večer téměř bez práce, veškeré jídlo obstarala máma, já jsem jen nachystala slavnostní tabuli a pití. Kolem deváté jsme rozpustili formaci, děti zahnali do postelí a pustili si film. Už ani nevím jaký.
Nakonec bylo toho očekávání na děti přeci jen příliš, a tak Tonda i Hanička nakonec skončili s horečkou u nás v posteli. Olinka jediná si nic nepřipouštěla a spala jak zabitá. A pak přišel ten nejhezčí den Vánoc. Na Boží hod jsme nikam nešli, ještě v poledne jsme byli v pyžamu, dojídali jsme zbytky nejrůznějšího původu a hráli si s novými hračkami.
2.1.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 3.1.2017. Počet zobrazení: 1128
