Tradiční "Alčiny hory" koncem ledna. Letos na Šerlišském mlýně v Orličkách. Ubytování sice vykazovalo jisté bizarnosti (v koupelně se sice nedalo pohnout, ale hlavně že tam byla vana, jinde zas byl sprchový kout s transparentním sklem umístěn v předsíni tak, že do něj bylo skvěle vidět z chodby, poněkud pomuchlané přímotopy v pokoji, ale v koupelně, chodbě i na záchodě zima, absence lyžárny a vůbec možnosti cokoliv usušit, neboť přímotopy, ergo "nezakrývat"...), rovněž byla patrná letitá absence byť minimálních investic (varná konvice s utrženým víkem, ve společenské místnosti několik židlí s urvaným sedákem atd.), ale jinak to místo bylo naprosto skvělé: běžecká stopa hned před barákem, na sjezdovku 100 m, u baráku bobovací dráha a v okolí hned několik "hustých" iglů.
Oproti Labské jsme měli slunečno, sjezdovka byla upravená, tak akorát prudká a přehledná, takže děti byly z lyžování naprosto nadšené. Naučily se jezdit na vleku, dopoledne jsme vždy udělali tří- až čtyřčlenné družstvo a děti mazaly do školičky, odpoledne už jezdily vlastně úplně samy, pouze za dozoru někoho z nás nebo třeba jen jiné zmocněné osoby na svahu. Sníh jen šustil, sluníčko svítilo a děti jezdily jak draci. Hanička dokonce jednou ujela svému družstvu a na dotaz, jestli se něco stalo, že přijela dolů sama, pravila "já jsem zapomněla, že nemám jezdit jako drak...". Takže už je to tu, máme doma "šusaře" - helma, přeskáče, nohy do pluhu a dolů to mastěj hlava - nehlava. Apely na styl a rozumnou jízdu jsou marné, závrať z větru ve vlasech je silnější. Ceny lyžování byly naprosto bezkonkurenční, my jsme mohli zčásti posedávat u bufíku na sluníčku a žvanit s kamarády, Olinka naháněla všechny přítomné psy a ve volných chvílích bylo k dispozici "hustý iglú" ve tvaru zámku nebo u vleku ze sněhu postavený vlak.
I tentokrát jsem si urvala dvě hodiny na běžkách, pro které byly dokonalé podmínky. Slunce, mrzlo tak akorát a přemrzlý sníh jel jak namydlený blesk. Až jsem si ve sjezdech musela občas zavýsknout. Ostatně běžky jsem zapůjčila i pro děti. No, tak ze sjezdovek jsou nadšení, běžky zas takový úspěch neměly. Ale zase jsme viděli psí spřežení v akci a příště zkusíme vybrat lepší terén.
Bohužel se už málem tradicí této akce stává nějaká ta žaludeční/střevní viróza, kterou jsme letos na jeden den prošli my. Na druhou stranu absence na večírku s čokoládovým fondue mě nijak zvlášť netrápila, neb s dětmi to bývá dost o nervy. Když jsem si představila, jak se děti bijou s vidličkami na fundue o své místo u zdroje a jak ovoce s horkou čokoládou SAMA konzumuje i Olča, tak mě polévá horko.
Takže nakonec přes všechna protivenství hodnotím pobyt na Šerlišském mlýně velmi kladně. Možná bychom se tam mohli i někdy vrátit, než se ubytovací zařízení definitivně vybydlí a spadne, neboť to je zřejmě podnikatelský záměr provozovatele.
A ještě lyžníci na konec:
4.2.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 5.2.2017. Počet zobrazení: 1485
