Míša odjel v pátek na Půltou Stezku a my jsme osiřeli. Ovšem doneslo se ke mně, že spřátelená jednotka jede v neděli večer alespoň na poslední večírek. A že mi mohou přislíbit pouze cestu tam, na cestu zpět už mají vůz obsazený. Jedna zpráva lepší než druhá. Zabalila jsem jeden batoh sobě a jednu tašku dětem (kupodivu mi nic nechybělo a ani na mě z mého zavazadla nevypadly Olinčiny plíny nebo Haniny ponožky) a udala jsem všechny děti statečným prarodičům. Olinka mi jen tak letmo zamávala a přes rameno prohodila nezúčastněné "pápá!", Tondu s Haničkou můj odjezd nevzrušil už vůbec a já mohla v klidu vyrazit.
Večírek intenzivní, do hořkých konců ve čtyři nad ránem. Pak rychlý spánek a ráno snídaně, zabalit a jarní krajinou 13 km na vlak do Jindřichova Hradce. Šli jsme sami dva, jen spolu. Já se svým mužem. Na nebi se honí mraky, svítí slunce, probíráme všechno možný od provozních záležitostí až po otázky života, vesmíru a vůbec a je nám blaze. Už jen to tempo a přímý postup je osvěžující. Krajina České Kanady podél Nežárky je obzvlášť půvabná, sedíme v přístřešku, hledíme do kraje a dojídáme dva dny staré housky s taveňákem. Romantika jako zamlada.
A protože zrovna nemusíme nikoho vychovávat dáváme si v Hradci místo oběda strašně dobrou zmrzlinu a jako dezert párek v rohlíku. Na cestu kupujeme poslední koláč ve vyhlášeném pekařství a jdeme na vlak. Na nádraží se znovu potkáváme s několika účastníky Stezky a pak už jen tudumtudum koleje. Při pohledu do koženkového osmikupé si říkám, že z cest Praha - Ostrava jsme fakt zpovykaný, ale pak stojím u otevřeného okna, koukám do kraje a zase cítím ten obrovský, intenzivní nádech.
13.5.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 18.5.2017. Počet zobrazení: 1069
