Tak konečně se sešly všechny proměnné: vhodné počasí, volný víkend a všechna kola pojízdná. Přes les do Stodůlek, na hříště a zpět skrz Botanicu a Jinonice na naši stranu kopce.
Tonda se pomalu učí přehazovat za jízdy a používat jiné rychlosti než jedničku a šestku a Hanička se zas naučila z kopce si jen přibrzdit, aniž by úplně zastavila. A se slzou v oku jsem si vzpomněla, jak mi Tondovo kolo šestnáctka přišlo svého času strašně veliké. Dneska na něm jezdí Hanička a po rovině šlape jak večerníček a většinu kopců jsme kola spolu tlačily. Jenom Olinka tvrdošíjně odmítá sednout na motorku.
Ale máme prvních společných 8 km a to se počítá.
7.5.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 7.5.2017. Počet zobrazení: 1345
Jojo, uvědomuju si tu výhodu. Nic jinýho tu sice nevymyslíme, ale aspoň něco. A s tím vlakem v ulici se nám taky zvětši akční radius.
Autor: (Lacht)anička
Vloženo: 7.5.2017 18:40:51
Ty jo. Jste dobrý. My začínáme pociťovat omezení v tom, že přímo od nás s dětmi na kolech prostě nikam nevyjedem. A taky by museli být někdy zdravý, že...
