Kvalita sněhu odpovídala slunci a teplotám vysoko nad nulou, ceny bohužel stále odpovídaly standard season, ale děti chtěly lyžovat. A když jsme si tedy letos vytyčili cíl, udělat z nich lyžaře, které zvládne jeden dospělý, tak se holt bude lyžovat.
Lanovku už zvládají levou zadní, jen Haničku musím přizvednout. Těžký sníh a muldy jim asi vadí míň než nám a našim předpotopním lyžím. A jestli budou mokří ze sáněk nebo z lyží je celkem jedno.
Dva dny jezdíme přímo v Černém dole a dva dny se přesouváme skibusem na Hoffmanky, které se nám zdají lepší. A hlavně mají vyhřívané sedačky s bublinou! Ne že by to v tom počasí bylo třeba, ale uznejte, že to je div světa.
Oba sjedou, co je potřeba, Hanička jezdí o něco lépe, už pluží jen minimálně. Tonda stále styl "hrnu to pluhem kolmo dolů", ale nouze naučila Dalibora housti, takže když už poněkolikáté kvůli těžkému sněhu přepadl přes lyže, tak začal i dělat obloučky. A nakonec dokonce i přestal tolik plužit a mezi oblouky jel s nohama u sebe. Hanička na to přišla sama, Tondovi jsem musela dávat povely, ale půjde to. A hlavně je to baví a nás potom vzdor podmínkám taky.
Za dva roky začne lyžovat i Olinka a jsme za vodou.
22.3.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 24.3.2017. Počet zobrazení: 1280
