Logopedie
10.1.2017
...praví se v Cimrmanově Záskoku.
Připadala jsem si trochu ujetá, když jsem řešila, jaké jméno chlapečkovi vybrat, protože co kdyby ráčkoval. Dost na tom, že je Režný. A ukázalo se, že s rodinnou zátěží jsem počítala zcela správně. Školka i pediatrička byly dlouho v klidu, že má ještě čas. Z Tondy už je předškolák a máme tu tjamvaj a dopjavní podnik, tak jsem ho objednala na logopedii. V říjnu jsem dostala termín na prosinec, ten paní doktorka musela zrušit, tak jsme začli nakonec až v lednu. Než jsme se na logopedii dostali, pamětliva svých logopedických zkušeností jsem Tondu tdénovala na tdubka, tdáva.
Začátkem ledna jsme se konečně dočkali návštěvy na logopedii. Paní doktorka mě sprdla, proč jdeme až teď, s Tondou si popovídala, nechala ho popisovat obrázek, opakovat spoustu slov. Zaznamenala pár disgramatismů, konstatovala přiměřenou slovní zásobu a ujistila mě, že na tdubku a tdávu máme zatím zapomenout. Z toho D, které Tonda má, R rozhodně nevykřešeme. Takže začínáme s L, pokračovat budeme s D a potom se teprve dobereme k tdubce a tdávě. A R mu potom snad naskočí dříve než mě ve dvaceti letech.
Tonda má líný jazyk. A tak jsme nafasovali papír se seznamem a nákresy mimických cviků a cvičíme. Každý den 10 min. Nevím, jak Tondu, ale mě po tréninku bolí celá huba. S Tondou na sebe vyplazujeme jazyk, děláme opičku, ještěrku, čerta, frkáme jako koník, prdíme na pusu, boulíme tváře a všelijak jinak se na sebe ksichtíme. A řeknu vám, že v jídelně penzionu mezi ostatními hosty je to obzvlášť humorné. A co teprve takové lascivní cviky jako olizování horního rtu nebo zubů s otevřenou pusou!
...praví se v Cimrmanově Záskoku.
Připadala jsem si trochu ujetá, když jsem řešila, jaké jméno chlapečkovi vybrat, protože co kdyby ráčkoval. Dost na tom, že je Režný. A ukázalo se, že s rodinnou zátěží jsem počítala zcela správně. Školka i pediatrička byly dlouho v klidu, že má ještě čas. Z Tondy už je předškolák a máme tu tjamvaj a dopjavní podnik, tak jsem ho objednala na logopedii. V říjnu jsem dostala termín na prosinec, ten paní doktorka musela zrušit, tak jsme začli nakonec až v lednu. Než jsme se na logopedii dostali, pamětliva svých logopedických zkušeností jsem Tondu tdénovala na tdubka, tdáva.
Začátkem ledna jsme se konečně dočkali návštěvy na logopedii. Paní doktorka mě sprdla, proč jdeme až teď, s Tondou si popovídala, nechala ho popisovat obrázek, opakovat spoustu slov. Zaznamenala pár disgramatismů, konstatovala přiměřenou slovní zásobu a ujistila mě, že na tdubku a tdávu máme zatím zapomenout. Z toho D, které Tonda má, R rozhodně nevykřešeme. Takže začínáme s L, pokračovat budeme s D a potom se teprve dobereme k tdubce a tdávě. A R mu potom snad naskočí dříve než mě ve dvaceti letech.
Tonda má líný jazyk. A tak jsme nafasovali papír se seznamem a nákresy mimických cviků a cvičíme. Každý den 10 min. Nevím, jak Tondu, ale mě po tréninku bolí celá huba. S Tondou na sebe vyplazujeme jazyk, děláme opičku, ještěrku, čerta, frkáme jako koník, prdíme na pusu, boulíme tváře a všelijak jinak se na sebe ksichtíme. A řeknu vám, že v jídelně penzionu mezi ostatními hosty je to obzvlášť humorné. A co teprve takové lascivní cviky jako olizování horního rtu nebo zubů s otevřenou pusou!
14.1.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 15.1.2017. Počet zobrazení: 1304