Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Konec prázdnin

30.8.2015

Pamatujete? Zrající jeřabiny coby předzvěst blížícího se září. Poslední možnost si prázdniny ještě užít.

Ve skutečnosti už jsem většinou byla naužívaná až kam a úplně tajně jsem se těšila na září. Po dvou měsících jsem se docela těšila i do školy, na spolužáky. Těšila jsem se, že život dostane zas nějaký řád a rytmus. Že už to nebude tak rychlé a třeskuté. Rozpor ve mě a zvláštní napětí ve vzduchu - bylo mi líto končících prázdnin, a zároveň už jsem zoufale potřebovala zvolnit. Úplně nejvíc jsem milovala být poslední dny prázdnin v Praze. Nemohla jsem se nabažit pohledu na tramvaje, po týdnech ve stanu se mi můj jedenáctimetrový pokoj zdál obrovský. Zkoušela jsem, které kamarádky už jsou doma, jen tak jsme bloumaly a znovuobjevovaly okolí, nic moc se ještě nemuselo, žádné učení nám ještě neutíkalo. Jen tak jsme se poflakovaly.

Letos sice začaly jeřabiny červenat už někdy v červenci a na konci srpna zrajou bílé kuličky pámelníku, ale Praha na konci prázdnin má pro mě zvláštní atmosféru dodnes. Miluju to. Prázdniny byly docela nabité - chalupa, Kokořín s holkama, Peruc, Telč, Kozlov s mým virtuálnem, Triatlon. Čas mezi akcemi jsme původně chtěli trávit v letní Praze, ale vzhledem k panujícím vedrům jsme se uchylovali do Zvírotic. Buď s babičkou nebo s tetou Hanou. Byla jsem hodně s dětmi sama a bylo to prima.

I na poslední týden jsme ještě mohli odjet, ale nakonec jsem to odpískala s tím, že už toho rajzování bylo dost a chci si užít tu předškolní Prahu. Do školy sice už několik let nechodím, ale stejně to pořád cítím ve vzduchu a nemůžu se toho nabažit. Sleduju, jak se kopec zase postupně zaplňuje, vracíme se na hřiště i do města, děti už do školky mají nové bačkory a na první den i nová trička. Brouzdám po internetu a vymýšlím náplň pro ty poslední předškolkové dny, hledám, kam budeme chodit do Sokola. Na Letní Letné jsme skoukli bublinové představení a potkali několik známých včetně Tondova spolužáka ze školky.

Užívám si návratu a strašně se těším na září. Hanička jde prvně do školky, tak jsem na to zvědavá. Život se zas zpomalí a dostane rytmus. Přestanu mít pocit, že musíme podnikat něco spektakulárního. Uklidním se. Zase budeme normálně fungovat. Míša do práce, děti do školky, já s Olčou doma. A myšlenkami budu zas bzikat mezi dětmi, mužem, rodinou a sama sebou. Momentálně mi tu pozdně prázdninovou atmosféru sice kazí navrátivší se vedra, ale snad to není na dlouho. Pak babí léto jako první předzvěst zklidnění, potom barevný a nakonec ten sychravý podzim. Vše plyne tak, jak má. Zpomalím. Těším se.


30.8.2015 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 31.8.2015. Počet zobrazení: 1956

Komentáře