Jak se pozná, že přišlo jaro? Že se děti nemaj do čeho obout. Nepamatuju si, že by boty někdy vyšly na jaro i podzim. A tak jsme s prvními záchvěvy vzduchu vonícího hlínou vyrazili ze školky přes les na tramvaj a do malého krámku v Řepích.
Vzhledem k tomu, že Olinka už má ve svém ženství jasno, nalezené boty po Tondovi, které by jí měly být, jsem vzala s sebou s úmyslem předstírat, že i jí kupujeme nové boty. V krámku jsme jediní, takže to odsejpá, bereme stále stejnou značku vždy jen o číslo větší. Paní ví, že si nehodlám život komplikovat, a tak nabízí k výběru maximálně dva páry od každé velikosti. Dle očekávání i Olinka zatoužila po nových botách, takže z batohu vytahuju ty ze sklepa, z paní majitelky obchodu dělám spolupachatelku podvodu a ještě že na to došlo, protože zjišťujeme, že inkriminované botky jsou Olince beznadějně veliké. Vím, že v kýžené velikosti budu mít v krabici možná tak po Tondovi zimní a po Haničce sandály. Takže přihazuju třetí boty, k tomu ještě dvoje bačkůrky do školky, kartou pípnu krásných 3600 Kč a jaro může začít.
7.3.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 7.3.2017. Počet zobrazení: 1150
