Strážné, Autorská bouda u cesty na Šestidomí, celá pro nás. Teploty veskrze zimní, vč. sněhových přeháněk, ale navzdory počasí se to moc povedlo jak výletově, tak společensky. Úplně malých dětí je už minimum, ostatní už lze vypustit samotné jak po baráku, tak "po venku" a i o ty malé se ostatní postarají a případný problém přidou nahlásit. Nádech. Proběhly tři kvalitní večírky a já měla najednou pocit, že to fakt asi zase půjde... A nebude to tak dlouho trvat.
Jako bonus jsem se poprvé za ta léta, co do Strážného jezdím, podívala dovnitř do herlíkovického kostela. Stálo mě to noční cestu v dešti a větru a celé evangelické vigílie, ale pan farář byl mladý a sympatický, atmosféra silná a při čtení ze Starého zákona mě taky neubylo... A k tomu jsem si představovala, kdo tam asi seděl před sto, sto padesáti lety, odedávna fascinována místní pohnutou historií. Krom toho z malého kostela se v průběhu mše špatně "utíká". Sice jsem hrozně vymrzla, ale zážitek to byl opravdu krásný a na cestu zpět už nám svítil měsíc.
V sobotu jsme podnikli "výlet standard" aneb přes Šestidomí, kolem Herlikovického Žalého zadem ke kostelu. Cestou od kostela se nám k mému zděšení na jedné ze sluncem nasvícených zídek ukázala jarní zmije v celé kráse. Ve Strážném jsme si v místním pajzlu dali polívku a děti hranolky a přes hřiště jsme se vrátili domů.
V neděli jsme podnikli velkolepý výlet po žluté přes Vápenici do Vrchlabí. Ač se modrá obloha střídala s vánicí, výlet byl velmi povedený a já se konečně podívala do Vrchlabí do města. Tady jsme se zokupovali místní moc příjemný lepší podnik, opadalo z nás něco bláta, děti se uklidili k obrovskému akvárku na přední stěně baru a dobře jsme se najedli. Jedinou vadou na kráse celého výletu bylo, že v neděli z Vrchlabí do Strážného nejede nic, takže řidiči se museli společně vyvézt jedním autem a vrátit se pro nás.
Odpoledne jsme ještě přichystali folklor - holky barvily vajíčka všemožnými technikami od fixek až po vosk a kluci poctivě motali pomlázky. V pondělí ráno proběhl šmigrust a za hustého sněžení, posléze deště jsme mohli vyrazit domů.
Jsem líná dělat si účet na Twitteru, ale považuji za nutné ti sdělit, že co se týče předpředposledního příspěvku, nejste v tom sami. Stále nemáme dětský pokoj, ale podobná cedulka se objevila i u nás. Konkrétně "CILKI ZÁCHOT".
