Odpoledne jsme vydali spoustu instrukcí ohledně Olinky, naložili jsme VŠECHNY děti dědovi a babičce do auta, Olinka důležitě zavolala "ahój!" a byli pryč. My jsme doladili kostýmy superhrdinů, dohodli jsme se, že si to jedeme užít, zavolali jsme si Uber a vyrazili na bál. Sami dva. Spolu.
Tančili jsme, pili jsme, se všemi jsme si stihli popovídat, sršeli jsme humorem a zodpověděli asi 132 dotazů, kde jsou Láďa s Táňou. Nakonec jsme našli kroky snad ke všem tancům kromě tanga, které jsme nikdy neuměli, shlédli jsme skvělé předtančení a v jednu jsme odjížděli opět taxíkem domů. Domů, kde nikdo jiný nebyl! Upadli jsme do postele a ráno se vzbudili v devět. Ááááách! SAMI jsme se nasnídali, dokonce jsme si u snídaně spolu i popovídali a po jedenácté jsme vyrazili pro děti.
U B&D jsme se s ulehčením dozvěděli, že Olinka se chovala naprosto mravně - jedla, spala, hrála si a hlavně nás vůbec nepostrádala. A já jsem náhle zřetelně pocítila ten obrovský nádech. VŠECHNY děti už jsou na noc odložitelné! Z představy, že bychom párkrát do roka mohli být sami i přes noc, že bychom mohli i společně na večeři, do kina, ale i s kamarády do hospody, se mi až zatočila hlava.
Lepší zítřky se zase zhmotňují a jsou zas o něco lepší než ty předešlé. Catwoman a Indiana Jones děkují babičce a dědovi za ochotu a odvahu, dětem, že se chovají tak, aby je někdo chtěl hlídat a Vesmíru tak nějak za všechno a vůbec...
10.4.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 10.4.2017. Počet zobrazení: 1157
