Vypadalo to zase na výheň a my jsme celí zoufalí večer vymýšleli program na poslední den. Našli jsme docela pěknou trasu pro cyklovýlet, ale to vedro a poslední den už nechceme děti tolik šťavit... Ráno ale pod mrakem, teplota tak akorát a děti si samy řekly, že by chtěly na kola. Dobře, máte to mít.
Z Králík jsme vyjeli různými zadními silničkami mezi neuvěřitelně opečovávanými zahradami. Krátká terénní vložka po červené, abychom se úplně vyhli hlavní silnici, se ukázala jako téměř nesjízdná, ale naštěstí provoz před polednem byl minimální a ten ani ne kilometr jsme s Haničkou bez problémů zvládly. Tonda s Míšou už byli docela daleko v louce, a tak se rozhodli, že to projedou. Sice za mocných Tondových protestů a podpory gumových medvídků, ale nakonec jak řekli, tak udělali. Z hlavní odbočujeme a mírně stoupáme do Dolních Boříkovic, kde se odpojujeme od silnice a pokračujeme mezi statky po polní cestě. Tady nás čeká jediné větší stoupání, které musíme vytlačit. U lesa se napaseme ostružin, procpeme kola ještě kousek podél lesa a pak už po asfaltce sjíždíme do Lichkova.
Cestou v zahradách nepřeberné množství barev, projíždíme kolem udržovaných statků a obytných stavení i vyňuňaných lufťáckých chalup, hospodářskou havěť potkáváme taky všelijakou. Občas sprchne, mraky se honí, času dost, tak v Lichkově míříme do "centra". Místo inzerované hospody sice nacházíme jen obchod s potravinami a zavřený stánek, ale je tu střecha a zmrzlina k obědu taky není špatná. Nakonec se objeví i paní ze stánku se slovy, že když nás tu vidí, tak jde otevřít. Tak si dáváme aspoň hranolky, langoše, já nakládaný hermelín, nějaké džusy a pivo.
Vracíme se zpět na cyklotrasu a podél trati a Divoké Orlice sjíždíme do Mladkova. Na náměstí vyjedeme přímo proti místní cukrárně. No, co se dá dělat, dám kafe. Dětem konečně dopřejeme vysněnou šmoulovou zmrzlinu, která je tak ohavná, že to i samy děti uznají. Pak na nádraží a vlakem zpátky do Králík. Najeto asi 15 km, ale oproti předchozím deseti kolem Křížové hory to byla brnkačka. Všichni spokojení.
Na nádraží nás ještě děti přesvědčí, že je teplo a že se pojedeme vykoupat. Nebe vypadá všelijak, moc se nám nechce, ale do večera daleko, tak Míša bere děti směrem na koupák a já frčím přes náměstí "domů" pro plavky. Na koupání to sice moc není, ale splavení jsme dost, a tak je voda příjemná. A máme pro sebe celé koupaliště. S prvním zahřměním lezeme z vody a s prvními kapkami odmykáme "naší" branku. Máme dobrý pocit, že jsme ten poslední den využili opravdu "do dna".
V sobotu se probouzíme do zamračeného a chladného rána. Balíme, nakládáme, loučíme se s domácími a jedem. Cestou se ještě zastavíme na hradě Litice, v hospodě pod hradem si dáváme vynikající oběd a frčíme domů.
13.8.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 15.11.2018. Počet zobrazení: 1034
