Letně zvesela
25.6.2013
Upustila jsem páru, vyspala se, tak teď něco z veselejšího soudku.
Noční odstav se povedl, Hanička spí celou noc, a tak byla vystěhována k Tondovi do pokoje. Je to úúúžasný! Teď ještě nějak doladit to ranní vstávání, ale to už se snad taky hýbe. Z půl šesté jsme se dopracovali k šesté, někdy až k půl sedmé (jednou dokonce až 7.15, ale to Hanička asi zaspala).
Týden veder jsme přežili na studených obědech, zmrzlině, na zahradě s vaničkou, v které se nadšeně cachtala hlavně Hanička a já ve studené sprše, kdykoli to šlo. Bylo to tak strašný, že dokonce Tonda po obědě pravidelně usínal nahý na parketách v obýváku. V tomhle hicu jsme se i vydali na Vítání léta. Ač před odchodem čerstvě osprchovaná, po dojezdu bych se sprchovala znovu. Ale bylo to moc povedené, jako vždycky.
Na závěr týdne PanTAKovky. Bylo to jako každý rok bezvadný, jako každý rok jsem se spálila a jako každý rok jsem odjížděla pěkně zničená. A jako bonus jsem si ještě zrakvila kotník. Ze začátku to vypadalo fakt blbě, skoro jsem v sobotu nedošla na večírek, ale v neděli jsem se probudila s nohou skoro splasklou a skoro v pohodě. Jenom ten víceboj jsem holt nedodělala. Však příští rok se můžu zničit zas.
Děti lítaly nahaté, Tonda zaznamenal první VELMI nesmělé pokusy k čůrání jinam než do plínek. A také velmi smělé pokusy o samostatnost a socializaci. Tonda se družil s ostatními dětmi (!), vstupoval do šarvátek o motorku a jiné atraktivity a v neděli dokonce ORGANIZOVANĚ soutěžil! Na dotaz, jestli chce jít taky běhat na překážkovou dráhu/skákat apod. neomylně odpovídal, že ne, ale běhající děti už ho zaujaly velmi a byl ochoten vystát frontu a běžet. Dokonce na vlastní přání několikrát. PanTAKovky prostě na Tondu udělaly velký dojem - poslední Tondova slova před usnutím byla "tři, dva, jedna, písk" a v pondělní tělocvičně si sám startoval a pořád dokola běhal opičí dráhu.
Máme organizované dítě, pořád se z toho nemůžu vzpamatovat... No, naštěstí se Tonda v pondělí zase vrátil k pravidelným psotníčkům, tak je všechno v pořádku. Jinak bych byla nervózní. A teď vstříc už prázdninám v exilu a v září do (staro)nového. Bude to peklo, ale ten výsledek... Těšíme se. Přijďte nás navštívit.
Upustila jsem páru, vyspala se, tak teď něco z veselejšího soudku.
Noční odstav se povedl, Hanička spí celou noc, a tak byla vystěhována k Tondovi do pokoje. Je to úúúžasný! Teď ještě nějak doladit to ranní vstávání, ale to už se snad taky hýbe. Z půl šesté jsme se dopracovali k šesté, někdy až k půl sedmé (jednou dokonce až 7.15, ale to Hanička asi zaspala).
Týden veder jsme přežili na studených obědech, zmrzlině, na zahradě s vaničkou, v které se nadšeně cachtala hlavně Hanička a já ve studené sprše, kdykoli to šlo. Bylo to tak strašný, že dokonce Tonda po obědě pravidelně usínal nahý na parketách v obýváku. V tomhle hicu jsme se i vydali na Vítání léta. Ač před odchodem čerstvě osprchovaná, po dojezdu bych se sprchovala znovu. Ale bylo to moc povedené, jako vždycky.
Na závěr týdne PanTAKovky. Bylo to jako každý rok bezvadný, jako každý rok jsem se spálila a jako každý rok jsem odjížděla pěkně zničená. A jako bonus jsem si ještě zrakvila kotník. Ze začátku to vypadalo fakt blbě, skoro jsem v sobotu nedošla na večírek, ale v neděli jsem se probudila s nohou skoro splasklou a skoro v pohodě. Jenom ten víceboj jsem holt nedodělala. Však příští rok se můžu zničit zas.
Děti lítaly nahaté, Tonda zaznamenal první VELMI nesmělé pokusy k čůrání jinam než do plínek. A také velmi smělé pokusy o samostatnost a socializaci. Tonda se družil s ostatními dětmi (!), vstupoval do šarvátek o motorku a jiné atraktivity a v neděli dokonce ORGANIZOVANĚ soutěžil! Na dotaz, jestli chce jít taky běhat na překážkovou dráhu/skákat apod. neomylně odpovídal, že ne, ale běhající děti už ho zaujaly velmi a byl ochoten vystát frontu a běžet. Dokonce na vlastní přání několikrát. PanTAKovky prostě na Tondu udělaly velký dojem - poslední Tondova slova před usnutím byla "tři, dva, jedna, písk" a v pondělní tělocvičně si sám startoval a pořád dokola běhal opičí dráhu.
Máme organizované dítě, pořád se z toho nemůžu vzpamatovat... No, naštěstí se Tonda v pondělí zase vrátil k pravidelným psotníčkům, tak je všechno v pořádku. Jinak bych byla nervózní. A teď vstříc už prázdninám v exilu a v září do (staro)nového. Bude to peklo, ale ten výsledek... Těšíme se. Přijďte nás navštívit.
25.6.2013 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 25.6.2013. Počet zobrazení: 1401