Tento způsob léta...
5.8.2011
Tak už to na mě taky dolehlo. Frustrace, izolace, slivovice, kamizolka zelená. Na dotaz M., jak teď vypadá můj společenský život a jestli se tak trochu nezanedbávám, jsem musela konstatovat, že můj společenský život stojí za hovno. Ani jsem k tomu neměla co dalšího říct. A tak si říkám, kde se stala chyba. Letošní dovolená nějak nedopadla (nestarala jsem se já, ergo nestaral se nikdo), ale ono nějak nedopadlo celé léto, takže mi to naštěstí ani nemusí být tolik líto. Ale říkám si, jestli mi opravdu vadí být doma, nebo mi to vadí, protože mám pocit, že mi to má vadit. Skoro mi připadá, že b) je správně. Spíš mi vadí nedostatek těch "sociálních kontaktů" (prý se tomu dneska tak říká). Bohužel se to samo neudělá, tak mi asi nezbyde, než ty své soumatky trochu popíchnout a holt se začlenit do pekelných struktur.
A nakonec to vypadá, že i ta dovolená dopadne - sice krátká, ale aspoň z části se společností!!! Jupí! Po několika večerech strávených hledáním a oslovováním potenciálních ubytovatelů jsem došla k pochybnostem, jestli opravdu chci platit přes 3000 Kč za dovolenou ve třech. Jestli je to pro mě opravdu tak důležité, že jsem ochotna zaplatit tolik peněz jenom za to, že budeme jinde než doma. Nakonec jsem to uzavřela, že ano, protože zůstat doma je cesta do pekel. A hle, v tu ránu se zcela náhodou vynořila nabídka dvou dnů v Telči se společností. Takže jsem zvesela zase zahodila výsledky hledacích večerů a vrhla se znovu do hledání ubytování tentokrát na Vysočině, abychom mohli v dovolené potom pokračovat. Já se těěěšíím. Sice jsem původně chtěla jet někam, kde to neznám, ale budeme-li mít společnost, pojedu klidně do Mostecké uhelné pánve. Takže to dopadlo ještě dobře, ne?
PS pro J.V.: doufám, že budete příští týden někdy mezi čtvrtkem a sobotou doma. :)
Tak už to na mě taky dolehlo. Frustrace, izolace, slivovice, kamizolka zelená. Na dotaz M., jak teď vypadá můj společenský život a jestli se tak trochu nezanedbávám, jsem musela konstatovat, že můj společenský život stojí za hovno. Ani jsem k tomu neměla co dalšího říct. A tak si říkám, kde se stala chyba. Letošní dovolená nějak nedopadla (nestarala jsem se já, ergo nestaral se nikdo), ale ono nějak nedopadlo celé léto, takže mi to naštěstí ani nemusí být tolik líto. Ale říkám si, jestli mi opravdu vadí být doma, nebo mi to vadí, protože mám pocit, že mi to má vadit. Skoro mi připadá, že b) je správně. Spíš mi vadí nedostatek těch "sociálních kontaktů" (prý se tomu dneska tak říká). Bohužel se to samo neudělá, tak mi asi nezbyde, než ty své soumatky trochu popíchnout a holt se začlenit do pekelných struktur.
A nakonec to vypadá, že i ta dovolená dopadne - sice krátká, ale aspoň z části se společností!!! Jupí! Po několika večerech strávených hledáním a oslovováním potenciálních ubytovatelů jsem došla k pochybnostem, jestli opravdu chci platit přes 3000 Kč za dovolenou ve třech. Jestli je to pro mě opravdu tak důležité, že jsem ochotna zaplatit tolik peněz jenom za to, že budeme jinde než doma. Nakonec jsem to uzavřela, že ano, protože zůstat doma je cesta do pekel. A hle, v tu ránu se zcela náhodou vynořila nabídka dvou dnů v Telči se společností. Takže jsem zvesela zase zahodila výsledky hledacích večerů a vrhla se znovu do hledání ubytování tentokrát na Vysočině, abychom mohli v dovolené potom pokračovat. Já se těěěšíím. Sice jsem původně chtěla jet někam, kde to neznám, ale budeme-li mít společnost, pojedu klidně do Mostecké uhelné pánve. Takže to dopadlo ještě dobře, ne?
PS pro J.V.: doufám, že budete příští týden někdy mezi čtvrtkem a sobotou doma. :)
5.8.2011 vložil(a) Káča Režná