Zobrazit menu

Web Káči, Míši, Toníka, Haničky a Olinky

Chceš být lepší matkou? Zeptej se mě jak.

9.3.2017

Málo si s dětmi povídáme, proto mají řečové vady. Pořád do dětí něco hučíme a nenecháme je si samotné v klidu hrát. Děti mají málo zeleniny a cpou se sladkým. Nedopřejem jim ani čokoládu. Pořád sedí před televizí/tabletem. Málo se hýbou, nechodí ven. Pořád jen lítají a šlapou na trávník a lezou po stromech v parcích. Mají moc kroužků. Mají málo kroužků. Nastupujeme moc brzy do práce. Jsme s dětmi moc dlouho doma. Myslíme jenom na děti. Myslíme jenom na sebe. Jsme pořád dětem za zadkem. Necháváme je růst jak dříví v lese. Příliš je ochraňujeme. Málo na ně dohlížíme. Chudák dítě, jedináček. Chudáci děti, tolik sourozenců. A tak dál, pořád dokola, stále pod drobnohledem okolí.

A pak mám ještě oblíbené "to by si za nás děti nedovolily". A takové to "ty jsi ale ošklivý chlapeček, když se takhle vztekáš", "pojď, já si tě vezmu domů", "takové vzteklé děti nemá nikdo rád", "přijde si pro tebe čert". A nebo "jo, to my jsme dostali na prdel a byl klid". Tak určitě. Kam na to ty lidi probůh choděj??? A proč jim přijde v pořádku to říkat úplně cizím dětem???

Jojo, dřív, to byly časy. Prostě jste měli děti, nikdo nad tím nepřemýšlel. Co taky dělat jinýho, že. Ale dneska se najdou sobci, co si děti vůbec nepoříděj! A nebo pak blázni, co mají těch dětí třeba pět. Ty dnešní matky jsou prostě příšerný.

A přitom jsou dneska ty internety a na nich tisíce článků, co dělají dnešní rodiče špatně... A taky diskuze a sociální sítě, kde každý přikrášluje realitu a prezentuje jen tu lepší část sebe sama, příp. rozdává moudra všem okolo, sám schovaný za anonym. Jasně, každý byl dítětem, a tak je každý odborníkem na mateřství. K tomu všichni psychologové, lékaři, učitelé, spolucestující v autobuse, lidé v čekárně u lékaře, babičky. Všichni mají jasno, jak máme my matky vychovávat naše děti. A těch teorií, jak být dokonalou matkou, které popisují ideální interakci mezi dvěma ideálními jedinci. A s klidem pomíjejí proměnné jako je počet sourozenců, možná únava matky i dětí, temperament a vzájemné působení zúčastněných... S růzností povah dětí se občas ještě počítá, ale matka je v těch teoriích stálá, neměnná , dokonale uzpůsobená entita. Ale zase jsou ty návody zalité sluncem a prodchnuté jemnou lesní vůní.

A pak jsou často hotovi přispět dobrou radou zdarma obyčejní lidé kolem vás. Lidi, kteří vidí, že dítě je ukňourané, ale už nevidí, že jste už hodinu na cestě. Nebo že je dítě rozjívené, ale už neví, že jste už týden zavření doma kvůli nemoci sourozence. Že na dítě nejsem vlídná, protože na mě už od rána mluvěj trojhlas a já jsem si ještě ani nesedla ke kafi. Většinou tihle lidé naprosto nepochybují o tom, že vědí, jak máme my naše děti vychovávat. No, aspoň někdo, protože si představte, že my matky často pochybujeme. Jestli to děláme správně. Proč nám ty teorie v praxi tolik selhávají. Jestli bychom vlastně neměly být úplně jiné. Bohužel většinou čím jednodušeji se to jeví navenek, o to složitější (a naštěstí i pestřejší) bývá realita. A krom toho nejsnáz se samozřejmě vychovávají cizí děti, to víme všichni, že.

A určitě jste si už všimli, že jsou lepší a horší řidiči, učitelé, úředníci, truhláři, zedníci. A představte si, že s matkami je to stejné. Někomu to jde líp někomu hůř, ale pořád je jen minimum těch, které by to neměly dělat vůbec (možná narozdíl od mnohých úředníků, učitelů, řidičů, zedníků?). A už jste někdy potkaly dokonalého úředníka, řidiče, učitele? Který nikdy neudělal chybu, nikdy nemá špatný den a baví ho na jeho práci úplně všechno? Který se nikdy ani na chviličku neflinkne? Který se do práce těší za všech okolností? Nenechá nikdy nic vyhnít v naději, že SE TO SAMO NĚJAK... Ne? Hmm, já taky ne. A teď si představte, že s námi matkami je to úplně stejné. A to prosím nemáme žádnou přestávku na oběd ani nárok na dovolenou.
9.3.2017 vložil(a) Káča Režná. Naposledy upraveno 9.3.2017. Počet zobrazení: 1163

Komentáře